VÝJEZD NA KONGRES PENYÍ, GAMPER A EL CLÁSICO

Nabitý týden v Barceloně, kde jsem stihl Kongres fanklubů, zápas Barçy B, utkání o Gamperův pohár, El Clásico v souboji o Španělský superpohár ale také setkání s prezidentem klubu a dvěma legendami FC Barcelony a mnoho dalšího v tomto úžasném městě.

Na sraz fanklubů z celého světa a Gamper Cup jsem se chystal již dlouho, nakonec to vyšlo až letos. Vzhledem k cenám srpnových letenek jsem do Barcelony vyrazil z Katovic, kde nedělní letenka vyšla pouze na 1255 Kč. V Katovicích jsou také oproti Praze výrazně příjemnější ceny občerstvení.

Kvůli  letadlové zácpě nad Barcelonou jsme odletěli o něco později a vzhledem k času příletu jsem kromě ubytování přes Airbnb (bohužel u madridisty) více nestihl.

Zato pondělí bylo opravdu nabité. V Palau de Congressos de Catalunya kousek od Camp Nou probíhal Světový kongres penyí. Každoroční sraz fanklubů se letos konal již po osmatřicáté. Po akreditaci jsem se zde sešel s prezidentem slovenského fanklubu PB Eslovaca dels Alts Tatras Peterem Bellásem. A tak právě v Barceloně začala symbolicky diskuze o vzájemné spolupráci.

Vydali jsme se do auditoria, kde začali své proslovy jednotliví činovníci klubu. Následovala dvě hlasování a odpovědi na dotazy. Po krátké pauze přišli také ti nejvyšší představitelé FC Barcelony včetně prezidenta klubu. Bartomeu začal proslovem a poté bylo na programu několik předávání cen a další formality. Přítomni byli i bývalí hráči Barçy a také syn Kubaly.

V průběhu kongresu bylo puštěno několik videí o Espai Barça, tour po USA a další – některé z nich měly svoji premiéru právě zde.

A do sálu přišly i nové posily, tedy Deulofeu, Marlon a Semedo a také nový trenér Valverde. Není problém si s nimi v tuto chvíli podat ruku či udělat selfie.

Po proslovech a fotkách přišly na řadu závěrečné řeči. Především ta od Antoni Guila (prezident sekce penya) byla opravdu úžasná. Jeho nadšení, zápal a hrdost na Barçu a Katalánsko byly neskutečné. To Bartomeu se svým závěrečným proslovem působil trošku jako suchar.

Poté přišel na řadu slavnostní oběd. Kromě prezidentů a viceprezidentů fanklubů bylo přítomno také celé vedení FC Barcelony. Na oběd byly dva chody, dezert s kávou a hlavně neomezená konzumace vína, což jsme s prezidentem slovenské penyi ocenili nejvíce. U oběda byl i doprovodný program. Po obědě jsem ještě krátce pohovořil s prezidentem klubu a pak se vydal na byt načerpat síly (a vystřízlivět) na večerní zápas.

U Camp Nou jsme si udělali společnou fotku s prezidentem slovenského fanklubu u znaku jejich penyi a potvrdili tak budoucí spolupráci.

Zápas o Gamperův pohár slouží jako prezentace týmu na novou sezónu a po krátkém programu tak postupně přicházeli všichni – včetně celého realizačního týmu.

Pak již přišel na řadu samotný zápas s Chapecoense, který sledovalo 65 tisíc lidí. Výkop provedl jeden z přeživších letecké katastrofy, který přišel o nohu. V tento emotivní moment měl nejeden fanoušek slzy na krajíčku.

Atmosféra nebyla vůbec špatná, a to i přesto, že se samozřejmě dostavilo dost turistů, kteří trávili svou dovolenou v prosluněné Barceloně. I když kotel nebyl na svém obvyklém místě, celá řada členů dorazila a k tomu také kapela, která nedaleko hrála například hymnu. Stadion obíhaly mexické vlny a nutno říct, že byly opravdu povedené a obíhaly stadion hodně dlouho.

Zápas to byl skutečné vydařený a především gól Busquetse byl parádní. Na konci ještě zpestřil zápas fanoušek, který vylezl na střechu střídačky a poté seskočil dolů k hráčům – k Messimu se ovšem nedostal, ihned u něho byli 4 členové ochranky.

V úterý byla na programu samozřejmě Botiga, kde je prostě vždy co koupit. Tentokrát například životopis Johana Cruyffa. Pak jsem vyrazil do města, kde jsem měl na programu nejprve maličkosti (ne příliš známé domy a náměstí) v okolí Plaça d‘Espanya a poté CaixaForum a Mies van der Rohe.

I když jsem známý tím, že vychvaluju v Barceloně téměř vše a skoro se nenajde místo, které bych neměl rád, Van Rohe je pravý opak. Vstup 5 euro a uvidíte – neuvidíte vůbec nic. Jedná se sice o zajímavou budovu, ale čekal jsem, že je uvnitř ještě nějaká výstava či cokoliv. Ale opravdu tam kromě jedné sochy nenajdete vůbec nic a zatím je to nejhorší památka, co jsem v Barceloně navštívil a v Krásách Barcelony určitě moc vysoké hodnocení nedostane.

Poté jsem se zastavil u Sagrady a i nyní po měsíci jsem měl pocit, že je zase o něco blíže své konečné podobě. Také jsem se zastavil u řekněme pobočky Camp Nou tour, kde tentokrát je výstava plakátů z předešlých soubojů o Gamperův pohár a fotky sestav týmů z 90. let.

Následovala tradiční zastávka v Pivobaru, kde jsem měl setkání s Phoenicksem. Ten se stane od příštího podzimu mým soukromým lektorem katalánštiny.

Ve středu bylo v plánu projít velkou část Grácie, kde je nádherných staveb opravdu nespočet. Poté jsem se přesunul do Sant Andreu – ne příliš známé čtvrti v Barceloně, ale i zde je toho k vidění dost. A má to taky jednu výhodu – nepotkáte tu téměř žádné turisty.

Na řadu přišla pláž a potom Parc Turó de la Peira – odkud je také krásný výhled na Barcelonu. Úžasných pohledů na město prostě není nikdy dost.

Ve čtvrtek jsem začal tréninkem, jen pár vteřin mě dělilo od setkání s trenérem Valverdem. Pak jsem se vydal vyzkoušet novou trasu – od Casa Vicens přes horní část čtvrti Sarria kolem konzulátu USA (ještě nedávno vedle bydlel Messi), a potom až k Monestir de Pedralbes. Poté Camp Nou a pláž s přístavem (o 10 minut dříve tam byl i Piqué).

Když Valverde nevyšel ve čtvrtek, vydal jsem se na trénink znovu – a přesně jako přes kopírák, jen jsem tam byl tentokrát o 2 minuty dříve a povedlo se. Valverdemu jsem poradil taktiku: vše na Messiho, takže očekávám další Trebl. Další fotka již bohužel nevyšla, i když u Busquetse rozhodl pouze detail. U vjezdu hráčů do tréninkového centra se objevilo i staré Volvo, které řídil plešatý chlap  - děti začaly řvát Iniesta, ale Andrés to nebyl, ten ve starém Volvu opravdu nejezdí.

Když jela další Audi, všichni řvali a zvedali ruce, jakmile ale viděli, že je to Douglas, ruce byly hned dole a bylo ticho. Pak jsme se znovu sešli s Phoenicksem, abych se podíval, jak se bydlí v Barceloně – výhled hezký, kousek od Parku Güell, ale 1 200 eur měsíčně mi přeci jen přijde hodně. Následovaly další části Grácie, kde jsme narazili také na sídlo penyi Pirates de Grácia, kteří mají velice hezké logo. A zastavili jsme se i na oběd ve Fresco. V tu chvíli mi volal majitel bytu, že ztratil klíče (nojo, madridista…). Následoval znovu Camp Nou, kde se rýsovala nová podoba fasády. Nyní již s reklamou Rakutenu. A také jsem se zastavil v kancelářích FC Barcelony a následně kancelářích pro fankluby, kde jsem po delší diskuzi konečně získal Penya karty pro letošní rok. A potom již přátelák Barçy B.

Zápas to byl docela zajímavý, ale více mě zajímalo dění v hledišti. Kousek ode mě totiž seděli Guillermo Amor a José Mari Bakero! Celý poločas jsem přemýšlel, jak to udělat, abych se s nimi vyfotil – nakonec to nebyl problém, legendární Bakero byl velice vstřícný. Jen by to možná chtělo lepší přední foťák na mobilu. Amora jsem nestihl a u příchodu na druhý poločas jsem zbytečně zaváhal a nevyužil šanci. Celý druhý poločas jsem si říkal, jak toho budu litovat. Naštěstí po konci zápasu se povedlo odchytit i Amora. Bohužel, jak jsem později zjistil, nejen že je většina lidí nepozná, dokonce ani neví, kdo to je. Což je přinejmenším smutné, když se jedná o jedny z největších legend klubu. 

V sobotu jsem se vydal na Montjuïc, kde jsem postupně navštívil Muzeum sportu, Palau Albéniz a Fundació Joan Miró. Muzeum sportu a olympiády patří k nejzajímavějším muzeím, co jsem měl možnost navštívit. Naleznete zde opravdu vzácné artefakty nebo například vozidlo formule 1, různá závodní auta, motorky, kola… všechny možné pochodně z jednotlivých olympiád a také věci související s Barçou, například trofej Ligy mistrů z roku 2006, Zlatý míč Stoichkova a další.

Zahrady Palau Albéniz, kde při návštěvách hlavního města Katalánska bydlí královská rodina, patří k těm nejhezčím v Barceloně. Bohužel Fundació Joan Miró už je o dost slabší. Občas jsem si nebyl jistý, jestli si ze mě někdo nedělá srandu. Obraz 2x4 metry, kde je jen bílé plátno a jedna černá čára, opravdu nepovažuju za umění. Ale byly tam i pěkné kousky. Poté již dorazil Pavel Ježek, se kterým jsem měl sraz před hotelem Senator. Pokoj pro jednoho už volný nebyl, tak vzal pro 2 a pozval mě, abych se k němu přidal. Místo pokoje přes  airbnb Senator hotel – no docela jsem si polepšil, takže velké díky. Ihned jsme vyrazili na oběd na Camp Nou, bohužel tour a tedy i restaurace byla výjimečně den před zápasem zavřená (den před zápasem je uzavřená jen v případě Ligy mistrů, kdy na trávníku trénuje tým soupeře). Jako socios to máme zdarma a tak jsme se alespoň na 5 minut na stadion podívali. Na tribuně Gol Sud je nyní místo nápisu Qatar Airways logo Rakutenu.

A když padl oběd, tak jsme vyrazili zase na trénink – Pavel tam ještě nebyl, no a já se tam rád kdykoliv vydám znovu, i třetí den za sebou. Pak následoval znovu Pivobar, kde jsme měli setkání s dalšími 7 lidmi. A dorazili i další fanoušci – bohužel i Realu. Jeden fanoušek Barçy mě dokonce potom, co od Pavla zjistil, že jsem prezident fanklubu, požádal o fotku. Na hotelu jsme pak omylem nechali klimatizaci nastavenou na 10 stupňů a i když nám v noci byla neskutečná zima, nikdo po návštěvě Pivobaru s tím prostě nebyl schopen nic udělat.

V neděli jsme začali hotelovou snídaní, kde jsme narazili na další Čechy, kteří byli našimi znalostmi o Barceloně a Barçe unešení a samozřejmě se stanou členy našeho fanklubu. Pak jsme vyrazili do města. V metru jsme měli menší zpestření, když dva Peruánci – jeden s píšťalou a flétnou a druhý s ukulelem hráli a zpívali Despacito. Nejprve jsme prošli kolem Vítězného oblouku přes Parc de la Ciutadella až na pláž, kde jsme si užívali pohodu u moře. Poté jsme vyrazili na další program  - plavbu lodí podél pobřeží. Řekl bych za málo peněz hodně muziky, určitě doporučuju. Patří to k těm nejlepším „atrakcím“ ve městě. Trasa vede kolem Světové obchodního centra a kopce Montjuïc k nákladnímu přístavu a zpátky, a pak kolem Hotelu W a MareMagnum. Většinu cesty se proplouvá kolem úžasných zaoceánských lodí.

Následně jsme se vydali na vrchol sochy Kolomba, kde se naskýtá úžasný výhled na město. A pak už přes Ramblu směr hotel a příprava na zápas.

Nejprve povinná tradiční fotka u znaku fanklubu a poté již El Clásico. Bohužel tento zápas není zařazen mezi zápasy pro permanentkáře a kotel zůstal doma, a tak dorazili především turisté a také hodně fanoušků Realu, což se na atmosféře dost podepsalo. Lístky byly volně k prodeji, a tak je jasné, že dost fanoušků Bílého baletu vyrazí z páchnoucího Madridu na prázdniny do překrásné Barcelony a spojí to se zápasem.

Zápas to ze začátku nebyl špatný. Bohužel srovnání z penalty nevydrželo dlouho a C. Ronaldo rozhodl krásným gólem. Sice slavil jako šašek, ale jak se říká – karma je zdarma. A trapné opakování Messiho oslavy s ukazováním dresu se nedělá, za což byl potrestán. Trvalo to jen pár minut a po simulaci dostal další kartu a poroučel se ze hřiště. Vyloučení Cristiana patřilo k nejlepším momentům zápasu, což je bohužel hodně smutné. Místo tlaku a srovnání přišel třetí gól Realu a smutná tečka za špatným zápasem. Piqué byl u všech branek, ter Stegen toho taky moc nepředvedl, no a celkově hra zálohy a levé strany útoku se bude muset výrazně zlepšit.

V pondělí po vydatné snídani jsem se pomalu vydal na letiště. To Pavel ještě vyrazil do akvária. Můj brzký odchod byl jasný – stávka na letišti. Do pondělí zaměstnanci, kteří provádějí kontrolu, stávkovali jen pár hodin denně a fronty byly i na 4 hodiny. A právě od pondělí stávkovali 24 hodin. Nebylo tak jisté, jestli vůbec odletíme. Naštěstí zaměstnance zastoupila policie a nakonec to byla nejrychlejší kontrola, jakou jsem kdy zažil (2 minuty).

Po devíti dnech tak skončil můj nejdelší pobyt v Barceloně, který zároveň patřil k těm nejlepším.

Skvělý sraz penyí, slavnostní oběd s vedením klubu, setkání s prezidentem, dohoda se slovenským fanklubem o spolupráci, fotka s Valverdem, zápas Barçy B a setkání s legendami, a samozřejmě El Clásico, které bohužel nedopadlo podle mých představ.  Snad do třetice bude El Clasico vítězné, možná už na jaře. A další chystaný zápas? Prestižní souboj se Sevillou v listopadu na Camp Nou.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues