VÝJEZD NA MÁLAGU ANEB JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI MESSIHO

První All Inclusive zájezd fanklubu na zápas FC Barcelony se vydařil na jedničku. K dokonalosti chyběla jen jedna maličkost – gól. I tak si ale 14 účastníků výlet do Barcelony užilo maximálně.

Do Barcelony jsme vyrazili v pátek dopoledne z Prahy. Sraz byl naplánován mezi 9 a 10 hodinou a bylo pro mě velmi milým překvapením, že v tuto dobu dorazili úplně všichni. Po krátkém seznámení a probrání programu jsme se tak mohli vydat přímo k naší odletové bráně. Menší občerstvení (nutno říct, že letiště v Praze je možná nejdražší v Evropě), doladění programu a mohli jsme vyrazit.

Pohodový let trval něco málo přes dvě hodiny a poté už jsme byli v prosluněné Barceloně. V letadle byla řada dalších fanoušků mířících na zápas, a tak někteří z nás po cestě naverbovali nové fanoušky do fanklubu. Z letiště jsme se vydali nejkratší a nejpohodlnější cestou – tedy novou trasou metra přímo z terminálu 1. Pak bylo na řadě ubytování na hostelu a výlet mohl začít.

Nejprve jsme se vydali k té nejdůležitější věci, tedy Camp Nou a zajímavostem v okolí. Byli jsme u sochy Kubaly, Palau Blaugrana a chtěli jsme i společnou fotku před kancelářemi vedení – u znaku klubu, kde se fotí nové posily (a Paco). Ochranka však byla proti. Poté se většina odebrala do fanshopu a já s Pavlem jsme se vydali do kanceláří klubu. Měli jsme totiž na programu jednu prestižní záležitost – stát se členy klubu, tedy Socio.

Lámaná angličtina na obou stranách sice ze začátku k úspěchu nevedla, pak jsme se ale navzájem pochopili a po obdržení certifikátu v kancelářích Penyí (OAP) jsme se vydali do kanceláří Barcelony (OAB), kde jsme již přímo vyplňovali žádost a další věci, a také zaplatili první roční poplatek (který je oproti členství ve fanklubu 10x dražší). Po obdržení členské karty, stanov klubu a uvítacího balíčku jsme se hrdě vyfotili u znaku a již jako majitelé klubu se vraceli k soše Kubaly, kde byl sraz. Kubala byl jakýsi záchytný bod – ne tedy přímo socha, ale nedaleko ležící restaurace. Pivečko s výhledem na stadion přeci jen chutná o něco lépe.

Následně jsme se vydali zpátky na hostel, kde proběhla večeře. Jednalo se spíše o skromnější večeři ve stylu „co dům dal“ a pak už byl na programu jeden ze zlatých hřebů výjezdu – basketbalové El Clásico v Eurolize. Před začátkem prodeje lístků jsem příliš nevěřil, že bych dokázal sehnat lístky na takto prestižní zápas pro všechny – nakonec se podařilo, a to dokonce všechny vedle sebe. Vyprodaný Palau Blaugrana, choreo a hlavně úžasná atmosféra díky velké skupině Dracs. Bohužel, i když byl výkon Dracs úžasný, výkon hráčů byl naprosto žalostný. Mírnou omluvou pro hráče byl fakt, že teprve dva dny před tímto zápasem odehráli náročné utkání v Řecku. Debakl o 40 bodů na domácí palubovce od Realu Madrid je však opravdu příliš. Real sázel jednu trojku za druhou, naopak hráči Barçy by ten večer netrefili ani vodu z lodě.

Někteří fanoušci už se na to nemohli dívat a tak během třetí a čtvrté čtvrtiny odcházeli, my jsme vydrželi do konce, i když to chtělo nutnou dávku trpělivosti. Přitom domácí zápas s Realem v lize o 14 dní dříve Barça vyhrála o 10 bodů. Možná to bylo tím, že tentokrát nedorazil velký fanoušek basketu Gerard Piqué. Zápas skončil, hala byla téměř prázdná, ale celý kotel Dracs zůstával a nadále zpíval své velice chytlavé chorály (na jejichž překladu se pracuje a všechny vyjdou zde na webu).

Po náročném dni plném cestování a zážitků nás zmohlo pár piveček a šli jsme spát, čekal nás totiž ještě nabitější a náročnější den.

V sobotu byla na programu prohlídka města, která byla zahájena u Hospital de Sant Pau. Poté jsme navštívili barcelonský skvost – Sagrada Família. Cestou k chrámu jsme potkali velice rozčíleného Katalánce, který řval a rozbíjel vše co mu přišlo pod ruku (včetně svých brýlí a skateboardu). Hádal se s jednou starší paní, důvod sice neznáme, ale tipli jsme si, že mu oznámila páteční výsledek basketbalového El Clásica. Vrcholné dílo Gaudího roste každým dnem a začínám být optimista – možná bude v tom roce 2026 opravdu hotové. Po kafíčku u Sagrady jsme se vydali k Passeig de Grácia a Placa Catalunya, kde byl krátký rozchod. A poté k Palau de la Música Catalana, Catedral de Barcelona a přes Placa Sant Jaume, kde probíhala docela drsná akce Veganů – ti se navzájem zabíjeli a politi červenou barvou leželi na zemi a demonstrovali tak krutost při zabíjení zvířat. Přes další krásné náměstí Placa Reial jsme došli až do přístavu. Trasa byla ještě časově náročnější, než jsem čekal – nestačily ani 4 hodiny, a tak jsme se vydali na hostel již z přístavu, jelikož zápas se blížil.

Po rozdání lístků jsme se vydali ke stadionu. K mému velkému překvapení nebyl přímo o první řadu až takový zájem. I tak jsme ale měli všichni místa hned u trávníku. Proběhla tradiční společná fotka u znaku našeho fanklubu a pak cesta přímo k našim sedadlům. Sedět 2 metry od trávníku je opravdu zážitek. Pořídili jsme pár společných fotek a také jsem natočil upoutávku na El Clásico, kterou možná uvidíme na DIGI TV. Bohužel následně přišel velký šok – Messi není v sestavě a nebude sedět ani na lavičce. 

Těsně před zápasem se mě nějaký fanoušek snažil vyhodit z mého místa a přesvědčit, že má také první řadu. Vše se však vysvětlilo – v tomto sektoru totiž nemá první řada označení 1, ale A. Stejně tak další řady jsou nejprve označeny písmeny a až poté číslicemi. První řada je tak jakoby až osmá – zřejmě aby nalezení místa nebylo tak jednoduché. Po klubové hymně zápas začal. Sledovat například Neymara ze dvou metrů je opravdu luxusní podívaná. 

Na utkání dorazilo přes 83 tisíc fanoušků a nový kotel (který se přesunul od letošní sezóny na druhou stranu) byl naprosto plný. Atmosféra byla místy skvělá, ovšem celý stadion se přidal málokdy. A je to také způsobeno tím, že některé chorály, které tento kotel zpívá, zná opravdu jen pár lidí.

Neproměněné šance, tyčky, těsné ofsajdy – gól ne a ne padnout. Začal druhý poločas a nervozita rostla. I když byla Barça jasně lepší – do vedení se málem dostala Málaga. Poté přišla červená karta po zákroku na Neymara a tlak se ještě zvýšil. Muž zápasu Piqué sice gól dal, nesprávně mu však byl neuznán. Přicházely další šance, bohužel ani jedna neskončila v síti. Brankář Málagy totiž kromě zdržování umí také chytat a předvedl životní výkon. Zákrok proti Neymarovi toho byl jasným důkazem. A tak nepomohla ani další červená karta a nakonec nastavených 8 minut – FC Barceloně prostě v tomto zápase nebylo přáno. Podle našeho názoru však stačilo jen jedno – aby nastoupil Lionel Messi. To se bohužel nestalo a znovu se ukázalo jak je pro nás Messi důležitý. Paco, který se podle LukeDragona dotkl za celý zápas 3x míče, nás nezachránil.

Po zápase jsme se vydali na hostel a pak do českého Pivobaru, který se nachází kousek od Sagrady. V Pivobaru jsme se chtěli zastavit na jedno nebo dvě pivečka. Piv a také panáků nakonec bylo mnohem více. Při večeři jsme také sledovali Madridské derby a doufali, že nám Atlético zvedne náladu. Bohužel se tak nestalo a po dalším gólu Ronalda zněla objednávka jasně - 8 piv a vypnout televizi. Po skvělé večeři a pár Plzních byly na řadě další Plzně a poté také panáky dle vlastního výběru – od Becherovky, přes domácí slivovici až po velice oblíbeného Jägermeistera. I když už jsem chtěl večerní zábavu ukončit, po hecování od Kláry se pokračovalo v pití až do ranních hodin. Ondra alias Pan Zelený si chtěl dát kávu, ta bohužel v nabídce nebyla. To ale nakonec nebyl problém, káva se totiž dá prý krásně nahradit další slivovicí. Fotky a videa z odchodu z baru či z metra jsou pak bohužel nezveřejnitelné. Na hostelu jsme ještě udělali menší show a kolem 4 ráno (plus mínus 3 hodiny) jsme se uložili ke spánku – v neděli byl totiž program opět nabitý.

Ráno patřilo k těm náročnějším a po vzpamatování z těžkého večera jsme se vydali na Camp Nou Tour. Někteří pak vyrazili do města. My s Pavlem jako Socios máme tuto prohlídku zadarmo, což je při vstupu na stadion opravdu krásný pocit. Bohužel nikdo z nás nebyl třicetimiliontý návštěvník (který se nakonec našel o tři dny později). I když jsem na této prohlídce docela často, pořád je zde co k vidění a pořád se objevují nové věci. Bohužel ne všechny jsou dobré – jako třeba focení hned v tunelu při vstupu, kdy frontu musí absolvovat všichni, i ti co o fotku nemají zájem. Další změny jsou ovšem naopak skvělé – například možnost sednout si na střídačku. I fotka s trofejí LM se přesunula na prestižnější místo – už neprobíhá v místnosti, kde Luis Enrique a hráči mají tiskové konference, ale přímo na tribuně, kousek od prezidentské lóže. Po pivečku na spravení (nutno říct, že ceny jsou tady také dost vysoké – například třetinka piva za 3,5 eura) jsme se vydali k Palau Blaugrana – byl totiž na programu další zápas basketu.

FC Barcelona tentokrát nastoupila v rámci ligy proti týmu Estudiantes a hala byla téměř vyprodaná. Barça vedla i o 30 bodů, nakonec vyhrála o 12 a ke konci jsem měl pocit, že kdyby se hrálo o něco déle, tak by možná zase nevyhráli.

Po zápase jsme se vydali na mé nejoblíbenější místo v Barceloně - Turó de la Rovira. Z tohoto kopce se vám naskytne dechberoucí výhled na celou Barcelonu. Po cestě je možnost urazit část stoupání výtahem, ve kterém jsme se samozřejmě zasekli. Naštěstí byl přítomen Pan Zelený, který zaseknuté dveře výtahu bleskově opravil, a my jsme mohli dále pokračovat v cestě. Bunkers del Carmel, které se nacházejí na vrcholu kopce, byly ještě nedávno spíše neznámé, chodili zde hlavně místní a při návštěvě jste potkali jen minimum lidí. To se pomalu ale jistě mění. Toto místo vyhledává čím dál více lidí a i my jsme zde potkali několik desítek návštěvníků. Ondra měl návrh na podnikání – prodávat zde občerstvení, už byl ovšem přeběhnut místními Pákistánci. Zpopularizování tohoto místa nesou někteří místní dost nelibě, a tak můžete narazit na spoustu nápisů jako Turisté = opravdoví teroristi apod. Po kochání výhledem jsme vyrazili zpátky dolů, kde jsme zakotvili v restauraci a ochutnali například Paellu s mořskými plody (kreveta se jí bez skořápky!) a další speciality. 

Po večeři jsme popíjeli na hostelu a chystali další výjezdy, kterých bude opravdu hodně! V pondělí jsem již ochranku přesvědčil, a tak jsme se mohli společně vyfotit u znaku klubu, kde se fotí týmové posily. Po nakoupení všech suvenýrů v Botize – já se držel tentokrát zkrátka a koupil pouze knihu Iniesty - jsme již vyrazili na letiště. Barcelonské letiště patří určitě k těm nejkrásnějším a i zde je spousta obchodů a restaurací, kde se dá strávit čas před odletem.

V Praze jsme se pak rozloučili a každý jsme se vydali vlastní cestou. Byl tak za námi úžasný výjezd, kde jsme toho viděli a stihli opravdu hodně. Prestižní basketbalové El Clásico, prohlídku města, zápas s Málagou z prvních řad, Camp Nou Tour, další basketbalový zápas, výhled na Barcelonu z Turó de la Rovira, skvělé posezení v Pivobaru a mnoho dalšího.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem účastníků, tedy LukeDragonovi, Pavlovi, Panu Zelenému, Kláře s Michalem, Davidovi, Honzovi, Jakubovi, Filipovi, Ondrovi, Karlovi, Davidovi a Michalovi. A pak také Valdovi za obstarání luxusních lístků, Jarmile z Pivobaru za skvělou pohostinnost a cestovní kanceláří CoolCamp za umožnění zorganizovat a uskutečnit tento výjezd.

Pokud by chtěl někdo ještě letos vyrazit na zápas FC Barcelony, má poslední možnost přidat se na Barcelonské derby (registrace končí dnes o půlnoci, zbývají poslední dvě volná místa).

Pro další informace o fanklubu můžete sledovat také stránky Penyi a Facebookový profil fanklubu. A pokud by vás zajímaly i další akce a výlety s cestovní kanceláří CoolCamp, navštivte jejich webovou stránku nebo profil na facebooku.

 

Tomáš ‘Migueli‘ Škurek

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues