VÝLET ZA KRÁSAMI BARCELONY

Po druhé v životě jsem do Barcelony vyrazil i přesto, že se nehrál žádný zápas, tentokrát především za památkami a mořem. I když jsem doufal, že stihnu alespoň prezentaci nové posily, nakonec měl tento výlet s fotbalem společné jen Camp Nou Tour.

Do Prahy, odkud jsme letěli, jsme vyrazili již den předem, abychom si trošku prošli také hlavní město. Možná je to ostuda, ale pro mě to bylo poprvé v životě, co jsem Prahu navštívil jako turista a viděl pořádně i něco jiného než letiště.

Nejprve jsme se vydali na Pražský hrad, který určitě za zhlédnutí stojí, ale já osobně tedy čekal mnohem více. Následoval Karlův most, který má své kouzlo, ale na můj vkus je tady příliš mnoho lidí. Nedaleko mostu jsme se také zastavili na večeři, což nebyla zrovna levná záležitost. Na druhou stranu těžko v Praze při jídle najdete lepší výhled, než na Karlův most s Pražským hradem.

Do Barcelony jsme doletěli až v pátek večer, takže jsme kromě ubytování nestihli nic. Oficiální program byl tak zahájen v sobotu trasou od Hospital de Sant Pau. Sagradu Família jsme si prohlédli i zevnitř, a tentokrát jsem pro výhled zvolil druhou věž – tu na Nativity Facade, která byla dostavena ještě za Gaudího života.

Výhledy jsou z věže opravdu nádherné a je to hodně zajímavý zážitek, i když úzké schody a nízké zábradlí určitě není pro každého.

Následně jsme městem pokračovali přes Passeig de Grácia, kde jsou hlavní dominantou domy Gaudího (Casa Milá a Casa Batlló), a poté přes Plaça Catalunya k Palau de la Música Catalana. Následovala Catedral de Barcelona, Plaça Sant Jaume (kde naleznete například radnici či sídlo vlády) a také Plaça Reail, kde jsme si dali oběd. Zde nejsou ceny tak strašné, jak si někteří myslí, a útulné náměstí je k jídlu a nějaké té Sangrii naprosto dokonalé.

Následovala ulice la Rambla a také návštěva Museu de L'Erotica. Jednou jsem si řekl, že navštívím v Barceloně úplně vše, a tak přišlo na řadu i toto muzeum. Zajímavé určitě je, ale 10 euro za vstup mi přijde přehnané. Poté krátká návštěva trhu Boqueria a vyrazili jsme zpátky na byt načerpat síly na večer. Na programu byla večeře v Messiho restauraci, kde nově naleznete také míč a Messiho kopačky s podpisem. Po cestě na byt nás ještě čekal koncert v nedalekém parku.

V neděli byla na programu trasa 2, která začíná u Arc de Triomp a pokračuje přes Parc de la Cuitadella až do Olympijského přístavu.

Poté jsme se vydali na pláž, kde jsme využili krásných 30 stupňů na koupání. I když si řada lidí myslí, že pláže jsou přímo u města přeplněné a nedá se tu hnout – není to pravda, je to jen další z mýtů o Barceloně. Pohodové koupání si můžete využít i přímo v Barcelonetě (barcelonská čtvrť, kde se pláže nachází).

Následovala krátká zastávka u Santa Maria del Mar a pak byla v plánu vodní dýmka. Bohužel v baru vypadl proud, a tak jsme se vydali na nákupy do MareMagnum (jedna z výjimek, kde se dá nakupovat i v neděli). A poté jsme šli na večeři na Ramblu, kde si kromě jídla dokonale vychutnáte i atmosféru města. Cena večeře sice odpovídala ceně nového dresu, ale stála za to.

V pondělí jsme vyrazili na Camp Nou Tour, kde je znovu pár novinek. Bohužel přivítání Arthura, ve které jsem tajně doufal, nevyšlo.

Po návštěvě stadionu jsme se vydali na mé nejoblíbenější místo – Turó de la Rovira. Místo, odkud je nejlepší výhled na Barcelonu. Výšlap to byl tentokrát vzhledem k počasí opravdu náročný. Ale i díky času a právě počasí jsme na vyhlídce byli téměř sami, což se poslední dobou nepodaří moc často.

Po kochání městem jsme znovu vyrazili na pláž, kde jsme si opět užili sluníčko a moře. Zde jsme se na večeři v Bacoa (vyhlášené hamburgery) pomalu ale jistě s Barcelonou loučili. Chvíli jsem si myslel, že jsem zahlédl Puyola - už jsem pomalu přeskakoval plot restaurační zahrádky, když se otočil - bohužel Carles to nebyl.

V úterý nás už čekala jen cesta na letiště a let do Prahy, kde nás přivítal déšť.  Jedno je jisté – na tak úžasné město, jako je Barcelona, je pár dní málo.

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Bacelonista Lleó de Dues Cues