Zájezd na Sevillu aneb Penya po dvou letech na Camp Nou

Být toto utkání o pár dní dříve, bylo by to přesně 2 roky, co jsme společně jako fanklub (+ další fanoušci Barçy) navštívili zápas přímo v Barceloně.

Důvod byl jasný - Covid a nesmyslná opatření s ním spojená. Každopádně toto téma bych touto jednou větou uzavřel a věnoval se naplno fotbalu, městu a zábavě…Zájem byl po tak dlouhé době enormní, každopádně jak to tak bývá, spoustě lidem to nakonec nevyšlo. I tak byl zájezd nakonec 100% obsazen, do hlavního města Katalánska nás tedy vyrazilo 16.

Tradičně jsme se sešli na letišti v Praze, kde jsme sdíleli naše poslední zážitky z Barcelony a podobně. Patrik, jako nejmladší účastník zájezdu, nám donesl slivovici, takže i mladá generace ví, co se sluší a patří :-). Tedy minimálně ta část, co fandí FC Barceloně. Let byl naplánován na večer a bohužel vzhledem ke špatnému počasí se ještě dost opozdil, do Barcelony jsme tedy dorazili až kolem desáté. Došli jsme na hostel, ubytovali se a vyrazili nakoupit jídlo a nějaké ty zásoby. Jenže alkohol se ve Španělsku po 23:00 prodávat nesmí, a i když to drtivá většina menších prodejců nerespektovala, tak nyní bohužel ano. Mně se naštěstí podařilo přesvědčit k jednomu nákupu recepční na hostelu a Markovi zase ke kebabu do menu místo Coly přidali pivo a k tomu dalších 20, které si ovšem musel tajně v igelitkách vyzvednout vzadu u skladu. Po pár pivech jsme ovšem šli všichni spát, jelikož byla cesta opravdu dlouhá a náročná.

Ráno jsme vyrazili směr Tréninkové centrum, kde jsme kromě tréninkových prostor a hřišť viděli také kousek zápasu našich mladých nadějí, novou La Másii a pak samozřejmě stadion Johana Cruyffa.

Ten slouží především Barçe B a ženskému týmu, na který jsme se právě chystali. Z Barça Femení se stal naprostý fenomén, a tak jsme si tento zápas nemohli nechat ujít (i když při hlasování účastníků zájezdu vyhrály nad házenou jen těsně). Stánek je to krásný a útulný.

První poločas sice za moc nestál a naše hráčky ho prohrály 1:0. Ve druhém poločase ovšem přišla smršť a Barça nakonec vyhrála 6:1. Především Claudia Pina se blýskla skvělým výkonem a také sleduje náš instagramový účet.

Po utkání jsme vyrazili na tramvaj, ale většina Katalánců jela ze stadionu autem. Zároveň však končil trénink Áčka a hráči se tak do této zácpy nedobrovolně museli přidat. A tak jsme mohli zblízka vidět (a s některými se i vyfotit) Frenkieho de Jonga, Nica, Lengleta nebo i Xaviho. Lengletovi jsem zamával a on mě zpátky, i když z mé strany to bylo spíše mávání na rozloučenou :-).

Ze Sant Joan Despí jsme vyrazili přímo ke Camp Nou. Většina z nás šla na Tour (aktuální cena u stadionu je 31,5 euro), zbylí měli v plánu Barça Café. Camp Nou Tour se za ty 2 roky nijak výrazně nezměnila, každopádně k vidění je již všech 6 Zlatých kopaček a hlavně 7 Zlatých míčů Lionela Messiho. V Botize jsem snad poprvé nekoupil vůbec nic, i když rohožka se známou Cryuffovou hláškou „Salid y disfrutad“ mě hodně lákala.

Po prohlídce jsme se ovšem nakonec sešli klasicky na zahrádce u piva kousek od sochy Kubaly a Cruyffa. Tam jsme se setkali také s dalšími členy fanklubu (bratři Kabáti), kteří byli v Barceloně po vlastní ose. A u piva s výhledem na Camp Nou se sedělo tak dobře, že se odchod několikrát posouval.

Večer byl program jasný – společná večeře v Chalito, tedy restauraci Luise Suáreze. Rezervace byla tentokrát složitější, jelikož s angličtinou jsem nepochodil (předešlé roky to nebyl problém), viceprezident Ondra se z ČR pro změnu nemohl dovolat, naštěstí Jakub Kabát měl více štěstí a na světě byla rezervace hned pro 19 lidí. Jak moc dobře se u stadionu s Estrellou v ruce sedělo svědčí i fakt, že jsem na Plaça Catalunya (kde jsem byl minimálně 50x) špatně odbočil a do restaurace jsme tak šli menší „zkratkou“. Chalito je přitom od hlavního barcelonského náměstí pár metrů, vlastně v první boční uličce.

I když byla rezervace původně pouze od 8 do 10, nakonec jsme odcházeli o půl 12. Většina si klasicky dala Milanesu a nějaké to pivo. Cesta na hostel byla komplikovanější, ale ztratili se jen 2 lidé, což je statisticky ještě v normě, samozřejmě všichni nakonec byli nalezeni. Některým místní mladicí v metru lili do krku Jägermeistera. S pivem se pokračovalo i na hostelu a to do ranních hodin.

Vzhledem k tomu, že Ženy hrály v sobotu a Camp Nou Tour musela být v sobotu také (i  večeře u Suáreze), byla neděle zasvěcena pouze městu. Kombinace Turó de la Rovira + celá prohlídka města mě sice mírně děsila, nakonec jsme ale vše skvěle zvládli, i když na hodinkách mi večer svítilo 31 500 kroků.

Nejlepší výhled na Barcelonu byl tentokrát z Turó okořeněn pár sněhovými vločkami, což jsem já osobně ještě nikdy nezažil, a to jsem byl v Barceloně 34x včetně zimních měsíců. Samozřejmě to nebylo žádné velké chumelení, ale i tak nevšední zážitek na barcelonský duben.

Po kochání pohledy na město jsme vyrazili k Hospital de Sant Pau a odtud už tradičně kolem Sagrada Família k domům Gaudího (La Pedrera, Casa Milá) až na Plaça Catalunya, kde jsme po obědě vyrazili k další památce UNESCO – Palau de La Música Catalana. Odtud již Catedral de Barcelona a přes Plaça Sant Jaume a Plaça Reail kolem 6. památky UNESCO Palau Güell až do přístavu. Zde jsme měli znovu krátký rozchod a poté se již pomalu chystali na zápas.

Většina počasí dost podcenila (včetně mne), takže jsme dokupovali výbavu. Zápas každý viděl, takže není nutné se nějak více rozepisovat. Zlatý hřeb samozřejmě gól Pedriho. Po zápase se ještě šel Ivan Rakitić pozdravit s kotlem. Jednomu daroval dres a druhému, aby mu to nebylo líto, nakonec trenýrky. Nikdo další naštěstí už nic nedostal.

Po zápase jsme znovu schůzovali, tentokrát do pozdních ranních hodin. Na programu byly ale mimo jiné i šachy či billiard dle nových i starých pravidel (pochopí jen účastníci). V pondělí jsme pak utratili poslední eura na letišti a vyrazili do svých domovů.

Výlet bych znovu řadil hodně vysoko, každopádně se vlastně nestává, že by se nějaká společná cesta do Barcelony nepovedla. Věřím, že podobných výletů bude v příští sezóně hned několik. Ostatně, kdo chce vidět „starý“ Camp Nou, musí do Barcelony letět nejpozději v příští sezóně.

Závěrem bych rád poděkoval všem účastníkům za úžasný pobyt v Barceloně a hodně nezapomenutelných zážitků.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Zatím prezident

PB Lleó de Dues Cues