Zájezd na Sociedad aneb setkání s Messim

První výlet do Barcelony v roce 2020 nejprve vzhledem k situaci ve světě vypadal, že nedopadne úplně nejlépe. Nakonec to byl jeden z nejlepších zájezdů, kdy kromě vítězství basketbalistů, áčka i Barçy B měli někteří z nás možnost vyfotit se s Lionelem Messim.

Šíření koronaviru a veškerá opatření s ním spojená se mohla dotknout samozřejmě i nás. Zápas bez diváků, zrušený let  - nikdo nevěděl, co všechno se může stát. A tak samozřejmě byli všichni před odletem nervózní. Cestu ale nezrušil nikdo, a tak se nás do Barcelony vydalo všech 20. A po vlastní ose vyrazil také viceprezident naší Penyi Jakub. Kromě dezinfekce na letišti a pár lidí s rouškami byste ani nepoznali, že se něco děje. Jen pokud létáte často, tak jste mohli zaznamenat méně lidí v letadle i později všude ve městě.

Páteční let byl naplánovaný již na dopoledne, a tak jsme po ubytování stihli Camp Nou Tour. Druhá část účastníků se vydala objevovat krásy přístavu a poté navštívili Akvárium.

Na Camp Nou bylo minimum lidí. Kromě úbytku turistů to bylo samozřejmě i tím, že byl pátek odpoledne. Nebyl tak problém si udělat fotku se všemi Zlatými kopačkami či míči Messiho. Na stadionu byl přítomen i Martin Braithwaite, který seděl v prezidentské lóži s jedním z členů vedení klubu.

Poté jsme se sešli v hospůdce u stadionu, kde jsme načerpali síly a vydali se do Palau Blaugrana. Na programu byla totiž basketbalová Euroliga s Bayernem Mnichov. První dvě čtvrtiny byly docela nudné, ale třetí a čtvrtá vše vynahradily. Ve třetí čtvrtině se dostal Bayern do vedení a to dlouhou dobu nepustil. Dokonce v jednu chvíli vedl o 17 bodů. V poslední čtvrtině ovšem Barça předvedla úžasný obrat, a to za skvělé podpory diváků. Obrat byl dokonán v poslední minutě. Ano, do vedení se basketbalisté dostali až 56 vteřin před koncem utkání. Atmosféra v tuto dobu byla naprosto elektrizující. A zápas byl napínavý do poslední vteřiny, kdy Bayern ještě ze své poloviny zkoušel skórovat za 3 body. To se ovšem nepovedlo, a tak si FC Barcelona připsala vítězství 83:80.

Následovalo tradiční posezení na hostelu u nějakého toho piva a plánování soboty. Ta začala prohlídkou města. Znovu se pár členů vydalo po vlastní ose (dovnitř chrámu Sagrada Família, do Port Olympic apod.). My jsme šli klasickou cestou, kdy jsme si mohli prohlédnout hned 6 památek UNESCO – od Hospital Sant Pau až po Palau Güell. Někteří stihli také pláž a zkusili i vodu – znovu neodolal Mira Takáč a Pepa.

Před zápasem jsme měli domluvenou recepci na Camp Nou. I když jsem dělal maximum pro to, aby se této sešlosti zúčastnil i některý z hráčů či Eric Abidal, nakonec na něm byl přítomen pouze pan Barnils (který byl také na večeři v Praze před zápasem se Slávií) a Xavier Ilincheta Ferrer, který byl v roce 2012 u slavnostního odhalení znaku našeho fanklubu na Camp Nou. Panu Barnilsovi jsme předali dárek. Ten nás uvítal, poděkoval za podporu týmu a předal nám pár maličkostí (odznaky, propisky, plakáty).

Začátek zápasu byl ve znamení protestu proti současnému vedení. Nesouhlas byl mnohem hlasitější, než jsem čekal. Na Camp Nou se skandovalo Bartomeu dimissió a řada členů a fanoušků mávala bílým kapesníkem, což je symbol pro rezignaci a výrazný nesouhlas s vedením klubu.

I když se mnou řada fanoušků (co viděla zápas v TV) nesouhlasila, pro mě osobně to byl jeden z nejhorších zápasů, který jsem navštívil. Sice se vyhrálo, ale výkon mě opravdu nepotěšil. Rakitić, Giezmann předvedli žalostný výkon. A ťukání na 2 metry Lengleta a ter Stegena, dokud nejsou pod tlakem a míč odkopnou soupeři, mě opravdu iritovalo. Navíc podobné vracení hry kvůli VARu se mi moc nelíbí a ze zápasů se kvůli tomu dost vytratily emoce.

Po zápase se šlo slavit – ne jenom vítězství, ale také svátky a narozeniny. V pátek slavil Mira Takáč, v sobotu já, a na sobotu také připadly narozeniny Jardy a to rovnou čtyřicítka. V neděli se někteří vydali různě po městě. Hlavní skupina vyrazila do Port Vell. Návštěvu si zpestřila výhledem ze sochy Kolomba. Potom jsme šli po Ramble nahoru na Plaça Catalunya. Čekal nás totiž oběd v restauraci Chalito, kterou vlastní Luis Suárez.

Po obědě jsme se znovu rozdělili. Část vyrazila na Turó de la Rovira, další na Tibidabo, zbytek na zápas Barçy B. Ta nyní hraje své zápasy vedle tréninkového centra na novém stadionu, který nese jméno Johana Cruyffa. Dřívější stadion MiniEstadi je již srovnán se zemí a postupně na tomto místě vyroste nová hala pro ostatní sporty.

K Estadi Johan Cruyff jsme dorazili s velkým předstihem, a tak jsme si šli ještě prohlédnout tréninkové centrum. Zde kromě tréninků Áčka probíhají také všechny zápasy mládežnických týmů, takže není problém se dovnitř dostat.

Postupně jsme si prohlíželi jednotlivá hřiště. Ze srandy jsem se vždy podíval i na „tribunu“, jestli tam náhodou nesedí nějaká celebrita. Dorazili jsme až k místu, kde tradičně parkují hráči, když mají trénink. A několik aut tam opravdu stálo, i když jsem si myslel, že trénink naplánovaný není. Přímo k hřišti nebo k autům se sice nedá dostat, ale viděli bychom hráče z pár metrů, a tak jsme sedli hned vedle do kavárny a čekali. U brány, která vede k autům, se shromažďovalo čím dál více fanoušků. Což jsem moc nechápal, jelikož hráče by jen zahlédli z několika metrů. Šance na fotku či podpis byla mizivá.

Všichni se začali dívat do uličky, která vede k nové La Másii – tato ulička je běžně přístupná, vede přímo vedle kavárny, ve které jsme seděli. Ale odtud nikdy žádní hráči nepřišli. Ze hřiště a šaten se chodí vždy z druhé strany. A tak jsem to neřešil. Hráče jsem již viděl a možnost vyfotit je z několika metrů, jak nastupují do auta, mě nijak nefascinovala. Takže jsem v klidu dál seděl a pil kávu. Jarda najednou říká: „Piqué, Piqué“ – já reagoval „jo, jasně“ ... no a opravdu. Z uličky od La Masie šel Piqué se syny a také Shakirou. I když už zde bylo kolem 50 fanoušků a jen jeden člen ochranky, nikdo se k Piquému nesnažil dostat, každý respektoval, že prochází s rodinou a nikdo ho neotravoval s fotkou či podpisem. Prošli tak k autu bez jakéhokoliv většího pozdvižení.

O chvíli později procházel Luis Suárez – bylo tedy jasné, že se nejednalo o trénink a došlo nám, že zřejmě byli na zápase svých synů. I Luis procházel s celou rodinou a žádnou fotku či podpis nerozdal. Jelikož vezl kočárek, ruku si se mnou bohužel také nepodal.

Největší ohlas samozřejmě nastal, když v dálce přicházel Messi. To, že přijde také on, bylo jasné už dříve, jelikož už spolu s Luisem Suárezem procházel také Messiho syn Thiago a hned za ním Antonella Roccuzzo. Ta držela v ruce míč Manchesteru United. Když jsem dal tuto fotku ze srandy na Instagram (kde mě sleduje jen pár lidí) s popiskem „Messi do Manchesteru?“, začala si žít vlastní životem. Přebrala ji například zahraniční stránka, kde měla dosah několik tisíc diváků.

V tuto dobu už byli přítomni 4 členové ochranky. Každopádně znovu se nikdo nepokoušel k Messimu dostat, a to nebyly nikde žádné zábrany či cokoliv podobného. Messi šel jako poslední s kapucí na hlavě a rukama v kapsách. Pomalu a jako by ani nevnímal. Bylo nám jasné, že jenom projde. Opak byl pravdou – najednou přišel hned k prvním fanouškům a začal všem rozdávat podpisy a se všemi se fotit. I já měl to štěstí. Lukáš se dokonce našeho kapitána dotkl :-).

Ke konci to dokonce vypadalo, že ho jeden z členů ochranky odsouvá pryč, jakoby už fotek a podpisů stačilo. Messi se ale fotil a podepisoval dále. Bylo to tak hodně velké a milé překvapení. Nyní už do nejprestižnější sbírky zbývá pouze Ronaldinho a Carles Puyol.

Pak jsme se plni zážitků přesunuli na zbrusu nový stadion, kde jsme byli svědky skvělého zápasu s Llagosterou. Nejvíce jsme se samozřejmě zaměřili na Riquiho Puige, který by s naprostým přehledem mohl nahradit Rakitiće v sestavě áčka. Barça vedla již od 3. minuty a byla jasně lepší. Bohužel šance nedávala a ve druhém poločase soupeř skóre otočil. Od 74. minuty tak Barcelona prohrávala. Ovšem nevzdala se a předvedla úžasný závěrečný výkon a obrat na 3:2.

Následoval přesun na hostel, kde jsme se podělili o zážitek s ostatními, a také vyhlásili tipovačku. Na zápas s Barçou jsme to nestihli, a tak jsme tipovali Pražské derby. Každý tipér dal euro a vítěz bral vše. V tomto případě Petr. U piva jsme sledovali také prohru Realu a náš definitivní přesun na první místo v tabulce.

Ani po cestě zpátky nebyly žádné komplikace, a kromě letáčku a sms od Ministerstva zdravotnictví by nikdo nepoznal, že se něco děje. Hned druhý den po návratu ovšem přišlo rozhodnutí, které už řadu fanoušků ovlivní. Zápas s Neapolí a také s Leganés bude odehrán bez diváků. Minulo nás to opravdu těsně.

Zájezd tak dopadl naprosto úžasně. V Barceloně bylo krásné počasí, vyhráli basketbalisté, ačko i Barça B. Proběhla recepce na Camp Nou i oběd u Suáreze, a jako třešnička na dortu pak setkání s Piquém, Suárezem a Messim. A hlavně se nám vyhnuly jakékoliv komplikace. Věřím, že bez problémů nakonec proběhne i zájezd na utkání s Atléticem Madrid na konci dubna.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

PB Lleó de Dues Cues