Zápas s Atléticem aneb ani zrušený let nás nezastaví

Jednou to přijít muselo... Čekala mě 39. cesta do Barcelony, vždy vše proběhlo bez větších komplikací – až doteď. Zpoždění, stíhání letu až na poslední minutu – vždycky to nějak dopadlo, tentokrát již ne. V Praze sice bylo více sněhu než obvykle – ale nebylo to nic strašného, sněžení bylo mírné, žádná chumelenice – zřejmě ale na to nebylo letiště připraveno.

I když po příchodu na letiště svítily na tabuli jen 2 nebo 3 zrušené lety, postupně se tento počet zvyšoval – všechny lety do Německa, pak také Londýn, a když zrušili i Milán a Paříž, mírně jsme znervózněli. Na letištních obrazovkách o našem letu nic nehlásili, u brány také ne – jen aplikace Ryanair hlásila odlet místo 21:50 až ve 23:00. Poté 20 minut po půlnoci a nakonec 0:45 – nestalo se. Několikrát se kromě času změnila také brána – každopádně nikdy u ní žádný zaměstnanec nebyl, na informacích také ne. Jediné info jsme tak měli od Ryanairu v mailu a aplikaci – ne přesné. Čas odletu se poté již nezměnil, jenže bylo již po jedné hodině ráno a stále nic. O půl druhé přišla paní k bráně a jen tak potichu zmínila, že se let ruší – žádná omluva, žádné info všem, nic u brány ani na obrazovkách, ani v aplikaci.

Šli jsme to tedy řešit na přepážku zpátky do odletové haly, kde už před námi samozřejmě pár lidí stálo. Mezitím nám přišla sms od Ryanairu – let zrušený, z důvodu kapacity vám ale hotel nezařídíme, musíte sami – ve 2 ráno... Já jsem tedy řešil let, Láďa hotely. U letů jsme měli vlastně 3 možnosti – nechat si vrátit peníze a vůbec do Barcelony neodletět – samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Koupit si let na sobotu ráno či dopoledne/odpoledne s jinou společností – jenže o moc dříve, než let Ryanairu byl jen let Vuelingu, o pár hodin, za 6 000 na osobu jen let tam – musíte navíc koupit sami a třeba Vám pak Ryaniar nějaké peníze pošle – možná. Jako nejlogičtější se tedy jevila 3. možnost  - let s Ryanairem v sobotu v 9 večer – let se přebookoval, pro jistotu jsme se hned odbavili, jelikož tuto možnost volili skoro všichni a taky se nemusel každý do letadla dostat. Mezitím Láďa sehnal hotel – u letiště bylo vše plné (zrušených letů nakonec bylo opravdu hodně), takže jsme vyrazili do Libně. Využili jsme Bolt, řidič zřejmě pospíchal více než my, což vzhledem ke stavu silnic nebylo ideální, ale přežili jsme. Ve 3 ráno jsme se tak ubytovali a šli spát.

Po bohaté snídani (kde mi místo Doppia slečna donesla pivo) jsme řešili, co budeme celý den dělat – padly návrhy jako kino, bowling. Nakonec Láďa objednal odvoz, a že prý pro nás má překvapení. Jeho až dětská radost, když jsme přijeli na místo, značila něco velkého – dorazili jsme k hospodě u Glaubiců. Tanková Plzeň za 46 Kč? Tady by se pár hodin strávit dalo... A taky že ano – odsud jsme pak vyrazili až kolem šesté večer na letiště, kde jsme měli sraz s Martinem a Petrem – ti jako jediní ze skupiny bydleli přímo v Praze.

Na letišti jsme pak přijali pozvání právě Martina do salónku, kde sice může s sebou normálně vzít pouze 2 lidi, ale vždy se to dá nějak zařídit. A i když je tady neomezená konzumace piva, vína i tvrdého alkoholu, síly docházely, a tak jsme decentně čekali na náš odlet. Tipovali jsme, jestli odletíme či ne, padaly různé procentuální šance – všichni se dobře bavili a zrušený let nás už zase tak netrápil. Odlet ve 21:00 se samozřejmě nekonal, ale odletěli jsme! Ve 23:00 jsme konečně vyrazili do Barcelony, kde jsme byli kolem 1 ráno, tedy již v neděli. Padaly vtípky jako „tak super, jsme tady a zítra domů“, nálada byla stále skvělá. Taxi vyšlo jen asi o 4 eura dráž (na celou skupinu) než metro z letiště (které v tuto dobu už stejně nejede), takže to nikoho netrápilo. Před druhou hodinou jsme tedy již byli na hostelu a šetřili síly na nedělní program.

Ten byl opravdu nabitý – začalo se snídaní, a poté již prohlídka města od Hospital de Sant Pau, přes Sagradu Famílii a domy Gaudího až na Plaça Catalunya – menší občerstvení a vyrazilo se již k 5. památce UNESCO – Palau de la Música Catalana.

Odtud Catedral de Barcelona (kde probíhaly tradiční vánoční trhy) a Plaça Sant Jaume. Sice bylo dále na programu Plaça Reial – Láďa měl ovšem tip na skvělý tapas bar, a tak jsme vyrazili tam. Po cestě jsme narazili na 3. nejznámější katedrálu v Barceloně, tedy Santa Maria del Mar, kde jsme se mohli podívat i dovnitř na právě probíhající mši. Poté již přišel na řadu zmiňovaný tapas bar a Láďa získal další plusové body – troufám si říct, že to byl jeden z nejlepších, jaký jsem kdy navštívil, a možná z tohoto místa uděláme další pravidelnou zastávku našich výletů. Platilo se dle prázdných párátek na talíři, ne všude by takový koncept mohl fungovat.

Následoval přístav, Rambla, Palau Güell a Plaça Reial, kde jsme naši prohlídku města ukončili. David, který tuto trasu se mnou již několikrát šel, místo toho navštívil Park Güell, Plaça Espanya, Muzeum umění a okolí Olympijského stadionu (zřejmě to do večera nemohl vydržet).

Po krátké pauze pestrý program pokračoval – čekalo nás utkání basketu v Palau Blaugrana. Tentokrát jsme zvolili ta nejlepší místa a volba to byla skvělá. Ze 4. řady jsme se tak mohli před zápasem pozdravit s Tomášem Satoranským a nastoupil i Jan Veselý. Sice střelba vázla a pořádně se Barça rozehrála až v poslední čtvrtině – o to napínavější a zajímavější zápas to byl.

Po skončení jsme hned vyrazili na další zápas – ten hlavní, tedy s Atléticem Madrid. Mírně jsme se posilnili u Muzea umění a vyrazili k Olympijskému stadionu, kde jsme potkali některé další fanoušky, kteří s námi letěli v sobotu (ale původně také měli v pátek). Společná fotka, na kterou Láďa pozval kolemjdoucí Katalánky (viz úvodní foto), a mohlo se jít na stadion.

Někteří zvolili lístky na hlavní tribunu, jiní zase za branku. Já osobně jsem s výhledem zpoza branky spokojen a mé obavy byly opravdu liché. Utkání začalo velkým tlakem Barcelony, šance ovšem nikdo neproměnil. Každopádně zápas měl skvělé tempo a první poločas utekl extrémně rychle.

Gól Felixe padl na naši stranu a náramně jsme si ho užili. I když ke konci zápasu to byly velké nervy – o to intenzivnější zážitek to byl. A i zázračný zákrok Iňakiho byl na naši stranu tribuny – ani nám tak nevadilo, že jsme tentokrát neseděli vedle kotle.

Metro končilo o půlnoci, a tak jsme zkusili štěstí – a i když to vypadalo, že neodjedeme, nakonec bylo zdržení jen pár minut a metro nebylo vůbec přecpané. Zato najít v neděli večer u Camp Nou (kde jsme byli ubytovaní) otevřenou hospodu byl nadlidský úkol. Spokojili jsme se tak s vítězným pivem na hostelu a šli spát – víkend to byl náročný.

V pondělí jsme tentokrát letěli až k večeru, a tak jsme postupně kromě snídaně stihli vyhlídku na rekonstrukci Camp Nou, Barça Café (kde už mě nikdy nikdo nedostane!), nákupy v Botize a samozřejmě také Muzeum. To sice stojí za návštěvu, každopádně účtovat stejně jako za Camp Nou Tour 31,5 euro mi přijde opravdu přehnané.

Následoval oběd a cesta na letiště. Tady to zase začínalo měněním bran a končilo zpožděním, naštěstí to bylo jen asi 70 minut a vzhledem k rychlejšímu letu a zpoždění vlaků se všichni dostali domů tak, jak plánovali.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se tohoto zájezdu zúčastnili. Nečekal bych, že po zrušeném letu zůstanou všichni tak skvěle naladění, den v Praze si takto užijeme a vlastně to nakonec působilo, jakoby šlo všechno podle plánu. Jak to půjde s kompenzací od Ryanairu už je věc druhá, každopádně do Barcelony vyrážíme zase! I když s jinou leteckou společností :-) Kdo se chce přidat, stále může! 

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues