Zápas s Granadou aneb Barcelona v rytmu karnevalu a festivalu

I v roce 2024 nás čekal společný výlet do Barcelony. Tentokrát na zápas s Granadou. Tento zájezd byl spojen také s Barcelonským karnevalem a festivalem La Laia. O nabitý program tedy opravdu nebyla nouze.

Znovu jsme vyrazili z Prahy, ale po dlouhých letech jsme letěli místo Ryanairu s Vuelingem. Rozdíl není nijak zásadní, jen dorazíte v Barceloně na Terminál 1. Jelikož bylo již po půlnoci (a tedy nejede metro ani vlak) rozhodli jsme se pro taxi. Když jsem viděl před námi desítky a desítky lidí ve frontě – mírně jsem znervózněl. Každopádně vše šlo extrémně rychle a nečekali jsme víc než 10 minut. Rozdíl v ceně mezi taxíkem, který vás doveze až před vchod, a Aerobusem s přestupem na metro a ještě pár set metrů pěšky? 30 centů na osobu :-). Taxíků (zvlášť ve větší skupině) se v Barceloně tedy opravdu nemusíte bát.

Sobota byla ve znamení hlavní trasy městem – od Hospital de Sant Pau, přes Sagradu až k domům Gaudího.

Po cestě jsme se ještě stavili na jedno z místních tržišť (Mercat de la Concepció). Následovalo Plaça Catalunya, kde rozchod většina využila na oběd v restauraci s výhledem na toto hlavní náměstí z posledního patra obchodního domu. Na řadu přišla 5. památka UNESCO Palau de la Música Catalana, pak již Catedral de Barcelona a znovu tržnice – tentokrát Santa Caterina. Další změnou v trase bylo její zakončení – El Born Centre de Cultural. Zde se nacházela výstava kostýmů z předchozích karnevalů.

Krátká pauza na hostelu a vyrazili jsme na Plaça Sant Jaume, kde probíhal jeden z programů karnevalu a festivalu La Laia – Correfoc. Jedna z katalánských tradic, i když by se to dalo říci o celé řadě zemí světa. V překladu Correfoc totiž znamená ohnivý pochod/běh. Sledovali jsme tedy kostýmy čertů, ďáblů, draků a samozřejmě ohnivou show. V průvodu byla celá řada dětí a o něco později měla být podobná akce na Plaça Reial – na její zahájení jsme čekali v jedné z místních restaurací spolu se Sangrií. Nakonec byla akce dost podobná té první a jelikož se blížila naše rezervace v Chalito, vyrazili jsme do Suárezovy restaurace.

Zde kromě skvělého jídla byla znovu i skvělá Sangria, i když servis tentokrát trošku vázl. A když nám více než půl hodiny před skončením rezervace odmítli donést další Sangrii, bylo jasné, že se přesuneme jinam.

V neděli jsme se vrátili na Plaça Reial - tam probíhal tradiční trh s mincemi a starožitnostmi, ale my dorazili kvůli průvodu obrů – obřích soch (další z katalánských tradic). A znovu jsme vyrazili i na Plaça Sant Jaume, kde o něco později probíhalo stavění Castellers, tedy lidských věží. Nejtypičtější katalánské tradice jsme tedy měli komplet hned v neděli dopoledne.

Na řadě byla trasa městem číslo 2 – tu jsme zahájili u Arc de Triomph, kde zrovna končil Barcelonský půlmaraton. Poté jsme se přesunuli do Parc de la Ciutadella, kde jsme kromě známé fontány obdivovali také sochu mamuta, Katalánský parlament či lavičku Václava Havla. Kolem dvou nejvyšších budou (Torre Arts, Torre Mapfre) jsme dorazili až na pláž. Sehnat volný stůl pro všechny bylo nemožné, a tak jsme dali rozchod a sešli se znovu až večer.

Večerní program jsme začali na Plaça Espanya, kde jsme se z Areny kochali nádhernými výhledy a pak již pomalu šli na zápas kolem Benátských věží a Palau Nacional.

Pro některé to byl první zápas podobné úrovně. I když vzhledem k výsledku s předposledním týmem tabulky se o nějaké nejvyšší úrovni těžko hovoří. Na druhou stranu si na zápas našlo cestu hned 42 000 diváků, panovala skvělá atmosféra a padlo 6 gólů – zápas určitě nenudil. Jako bonus proběhl o poločase program k čínskému novému roku.

Jelikož se jednalo o víkend, kdy se všechny ostatní zápasy (od basketu po futsal) hrály venku, o to více jsme se soustředili na město. V pondělí jsme vyrazili na Turó de la Rovira a počasí a podmínky nám extrémně přály. Byly to možná nejlepší výhledy na město, jaké jsem doposud zažil. Žádné mraky, žádný opar – jen úžasné výhledy, a vidět bylo opravdu daleko – podmínky byly opravdu skvělé. Následně jsme se vydali k Park Güell. Jestli se nepletu, touto cestou jsem šel teprve podruhé v životě a některými cestičkami jsem šel možná úplně poprvé, což se po 40 návštěvách nestává často.

Následoval přesun na Ramblu a oběd na nejznámější a nejstarší tržnici – Mercat de la Boqueria. A pak překvapení. Jelikož 2 z účastníků byli fanoušci Harryho Pottera, vzal jsem je do Galerie Maldá, kde je obrovský obchod zasvěcený právě tomuto příběhu. Nadšení nakonec byli úplně všichni.

Po odpočinku na hostelu jsme se znovu (tentokrát již naposledy) vydali na Plaça Sant Jaume, kde probíhalo ukončení festivalu La Laia – živá hudba, obři. My jsme tento festival a poslední večer v Barceloně pak ukončili hned na vedlejším náměstí, kde se dlouho schůzovalo – znovu u Sangrie.

V úterý nás pak čekala hlavně kontrola rekonstrukce Camp Nou. Bude se zde hrát ještě letos? Posuďte sami. Za mě absolutně nereálné.

Následovalo Barça Caffé, Muzeum FC Barcelony (již zde naleznete všech 8 Zlatých míčů Messiho) a samozřejmě Botiga. Následně jsme se přesunuli na letiště a v úterý večer jsme byli znovu v Praze.

Další výlet byl za námi – tentokrát zaměřený především na město, které bylo okořeněno karnevalem a festivalem La Laia. Dobré jídlo, skvělá Sangria, nádherné počasí, zajímavý zápas, nejlepší město na světě a super parta – jako vždy se jednalo o parádní prodloužený víkend. Děkuji všem účastníkům zájezdu :-).

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

PB Lleó de Dues Cues