Že El Clásico není největším fotbalovým zápasem na světě? Tyto statistiky vás donutí změnit názor

Hřeb fotbalového víkendu nabídne španělská LaLiga Santander svým posledním utkáním pod hlavičkou 26. kola. To se proti sobě představí dva nejlepší a největší týmy zdejší první ligy – Barcelona a Real Madrid – což je vždy velká událost. Jak je na tom tento svátek v porovnání s jinými napříč planetou? Čísla hovoří jasnou řečí.

Celtic vs. Rangers, Boca Juniors vs. River Plate nebo Al-Ahly vs. Zamalek. Bezpochyby to všechno jsou významné duely, ovšem jeden stojí nade všemi – Barcelona vs. Real Madrid, nebo-li také El Clásico (pojmenování převzato z Latinské Ameriky). V první řadě si musíme ujasnit, že se nejedná o derby jako takové, to má Barca s Espanyolem a Real s Atlétikem.

Nejedná se totiž o lokální souboj, jako tomu je například mezi Newcastlem a Sunderlandem, Sevillou a Betisem či San Lorenzem a Huracánem. Jde o měření sil dvou gigantů soutěže a o statusu obou není pochyb. Z posledních pětadvaceti ročníků vyhráli oba nedělní soci celkem dvacetkrát mistrovský titul, což dělá 80 % případů. Dominance potvrzena a to i mezi elitou.

Jak můžete vyčíst z tabulky níže, v rámci top pěti lig je na tom tato španělská dvojice nejlépe. Dodejme, že v jihoamerických soutěžích se vesměs ligová soutěž dělí na zahajovací a zakončovací část (Aperturu a Clausuru) a tak je původní zdroj započítal jako poloviční. Mezi více než dvěma stovkami národních lig je Primera División ze Španělska na 13. místě.

Skotsko a Uruguay jsou na tom sice lépe, ale takový Egypt je o poznání níže, jelikož Zamalek – úhlavní rival Al-Ahly, vyhrál pouze 3 tituly v tomto století. V Argentině získaly polovinu ligových titulů jiné celky, než již zmíněná Boca s Riverem. Nejextrémnější případ najdeme v Mexiku, kde América a Guadalajara vyhráli společně pouze 12 % od roku 1994.

Posledních pětadvacet titulů na Ukrajině, ve Skotsku, v Mali a Súdánu pak získaly za poslední čtvrtstoletí vždy pouze níže uvedené celky. Vojvodina je pak jediným srbským celkem, který narušil nadvládu dvou bělehradským mančaftů. Překvapivé je pak 5. místo nizozemské Eredivisie. K uvedenému PSV a Ajaxu se totiž často přidává také Feyenoord Rotterdam.

Podobné to je v Portugalsku, kde Porto získalo 15 trofejí a Benfika 7, ovšem zapomínat se nesmí na Sporting. Pro doplnění přidáváme telegraficky zbylé 4 přední ligy: 7 titulů ve Francii patří PSG a Lyonu, v Itálii dominuje Juventus s dvanácti a AC Milán se čtyřmi, za Anglii si 12 uzmul Manchester United a 5 Chelsea a v Bundeslize má Bayern 16 trofejí a Dortmund 5.

Kvalita nad kvantitou

O to působivější jsou tato čísla přihlédneme-li k faktu, že Barca s Realem hrají v jedné z nejlepších a pro mnohé té vůbec nejlepší soutěži na starém kontinentu. No jen považte, že do čtvrtfinálových soubojů evropských pohárů se za stejný úsek pětadvaceti let kvalifikovalo 19 různých týmů z LaLigy. Dobrým indikátorem kvality pak budiž hráčské hodnoty.

Portál fcbarcelona.com se rozhodl porovnat hodnoty kádrů dvou největších týmů v dané zemi na webu transfermarkt.com a přišel se zajímavými poznatky. Nejblíže účastníkům El Clásika jsou zcela logicky týmy z Premier League a to Manchester City a Liverpool, kteří mají od roku 1995 na svém kontě pouhé tři tituly. V Anglii se pak nemluví o žádné velké dvojce.

Při pohledu na tabulku níže si můžete krásně prohlédnout, s jakým odstupem hrají evropské celky od těch ostatních. Nejcennějším ne-evropským „Clásikem“ je to v Argentině na 10. místě a směrem vzhůru stoupá i Čína. Kuriozitou pak je, že nejdražší skvadry v Mexiku nepatří již zmíněným Américe s Guadalajarou, ale Monterrey a Tigres.

Fanoušci

Co by to bylo za rivalitu bez příznivců. Stejně jako při předchozím parametru nelze ani zde určit přesně, kdo má nejlepší fanouškovskou základnu, ovšem alespoň trochu se tomu lze přiblížit při pohledu na průměrnou návštěvnost v lize (v rámci posledního kompletního ročníku). Zde má Španělsko první dva rivaly a to v Anglii a Německu.

Britské ostrovy jsou dobře známé svým fanatismem a všechna čest i východním sousedům České republiky. Lze však polemizovat nad tím, že Tottenham Hotspur nabyl svých čísel díky faktu, že hrál ve Wembley kvůli stavbě svého nového stánku. Vedle tradičních jmen zde najdeme i několik překvapení, jako například v podobě USA, Íránu či Indie.

Zajímavým je rovněž fakt, že žádná z jihoamerických zemí se nedostala do top desítky. A takový Feyenoord a Olympique Marseille jsou učebnicovými příklady, jak přilákat fanoušky i přes fakt, že mají větší rivaly. Káhirské derby mezi Al-Ahly a Zamalekem pak schází, jelikož na egyptskou ligu bylo vyhlášeno embargo a fanoušci je nesměly až do nedávna sledovat.

Kolem světa

V dnešní době se velký fotbalový zápas netýká pouze dění na hřišti a lidí na stadionu. Rádio udělalo cestu televizním přestupům a díky internetu se fotbalové utkání stalo opravdu globálním zážitkem. Abychom zjistili, jak moc tento sport znamená nejen pro místní, byl použit Global Digital Football Benchmark, který měří digitální dopad fotbalu na lidi.

Když přijde na globální dosah, El Clásico nezná bratra. Lidi zajímá dvakrát více, než cokoliv co nabídne Premier League a téměř čtyřikrát více v případě Serie A a Bundesligy. Když přijde na souboje Peňarolu s Nacionalem či Celticu a Rangers, ty jsou zaměřeny spíše místně a větší dopad mají méně tradiční fotbalové národy jako Indonésie, Čína a Saúdská Arábie.

Ačkoliv můžete namítat, že čísla nic neznamenají, obecná analýza více méně jen potvrdila, že El Clásico dokáže zaujmout i lidi, které jinak fotbal nezajímá a důkazem toho jsou i pokořené rekordy severoamerického Superbowlu. Nad velikostí tohoto zápasu tak nelze vůbec pochybovat, ať už fandíte komukoliv a sledujete jakýkoliv sport.