VÝJEZD DO LONDÝNA NA ZÁPAS S CHELSEA

Liga mistrů přinesla velmi pikantní souboj již v osmifinále a náš fanklub u toho samozřejmě nemohl chybět.

Do Londýna se vydala klasická sestava ve složení já, Pavel, Martina, Stréc a také Martin. Tři lístky jsme získali přes Socio a dva přes Penyu, a tak se dostalo na všechny žadatele.

Poslední výjezdy za Ligou mistrů nedopadly úplně podle našich představ – nejprve debakl 4:0 v Paříži a poté prohra 3:0 v Turíně. Ani tyto výsledky nás neodradily a věřili jsme, že tuto nelichotivou bilanci prolomíme. Což už se nedá říct o dalších kamarádech z fanklubu, kteří dokonce měnili tipy ve prospěch Chelsea, když zjistili, že na zápase budeme znovu přítomni.

Předvoj v podání Martina a Pavla vyrazil do anglické metropole již v pondělí z Brna. My se Strécem a Martinou jsme letěli až v den zápasu – v úterý brzy ráno z Prahy.

Po přistání jsme vyrazili rovnou ke stadionu Wembley. Pro mě osobně to byla v Londýně jasná priorita, právě zde se totiž psala jedna z nejdůležitějších částí barcelonské historie. Staré Wembley, kde FC Barcelona získala svou první trofej Ligy mistrů, sice už nestojí, ale přesně na stejném místě vyrostl stadion nový, kde Barça vyhrála nejprestižnější soutěž v roce 2011.

Po prohlídce tohoto úchvatného stánku jsme se vydali k Hyde Parku. Nedaleko odsud jsme na hotelu vyzvedli lístky a vyrazili k našemu ubytování. Po krátké pauze jsme vyrazili klasickým doubledeckerem ke stadionu.

Stadion Chelsea vlastně z venku ani nevypadá jako stadion, spíše hotel či nějaký dům. Zevnitř už je to lepší, ale s Camp Nou se to samozřejmě srovnávat nedá. Ochozy se pomalu plnily a už z přivítání hráčů (kteří vyběhli na rozcvičku jen 20 minut před výkopem) bylo jasné, že náš sektor vytvoří parádní atmosféru.

Nejvíce byl vítán ter Stegen, Messi, Suárez, Umtiti a samozřejmě Andrés Iniesta, který na tomto stadionu v roce 2009 rozhodl legendárním gólem o postupu do finále Ligy mistrů.

Tradiční znělka a mohlo se začít. Barcelonský sektor byl od začátku mnohem hlučnější a aktivnější, než domácí fanoušci, kteří se jen občas zmohli na Chelsea, Chelsea, Chelsea…

I když jsme většinu prvního poločasu drželi míč, kromě šance Paulinha jsme si větší příležitost nevypracovali. To Chelsea si s míčem na kopačkách moc času neužila, ale ze dvou střel Williana byly 2 tyčky.

Druhý poločas se nesl v podobném duchu. Bohužel třetí střela Williana už skončila v bráně. Právě po tomto gólu byla jediná část zápasu, kdy byli fanoušci Chelsea pořádně slyšet.

To náš sektor nerozhodil ani inkasovaný gól a naplno se fandilo i nadále. Fanoušci byli tentokrát skvěle organizovaní a 2 skupiny (především členové Supporters Blaugrana) celý sektor skvěle rozeřvávali.

V jednu chvíli celý sektor i skákal nebo si všichni sedli (fandilo se ve stoje) a postupně při skandování se zvedali a pak se vyskočilo a řvalo naplno. Podobné fandění v Barcelonských sektorech určitě není pravidlem. Ale bylo to úžasné, jednoznačně nejlepší atmosféra v sektoru hostí, jakou jsem kdy zažil.

V 75. minutě to přišlo. Iniesta vystihl chybu hráče Chelsea, předložil míč Messimu a ten se nemýlil…gól, euforie, nepopsatelný pocit. Gól jsme si opravdu užili. Nejvíce zřejmě Stréc, který neváhal - přeskákal několik řad sedadel a slavil kousek od hráčů a hlavně Messiho. Od něho byl pouze asi 2 metry (podle Strécových propočtů to bylo maximálně metr a půl). Messi tak zlomil další „prokletí“ o čemž jsem byl přesvědčen již před zápasem.

Fanoušci Chelsea ztichli a náš kotel se ještě více rozezpíval. Nechyběly ani provokace na obou stranách, které málem přerostly až v potyčku. Sektor hostí totiž není od domácího sektoru nijak oddělen. Je zde pouze malé zábradlí, vedle kterého stojí pořadatelé.

Zápas se dohrával ve skvělé atmosféře, gól již nepadl, což je určitě přijatelnější pro Barcelonu. Výsledek 1:1 z těžké půdy Chelsea je skvělá výchozí pozice do odvety. Po dvou těžkých výjezdových prohrách jsme si tak připsali velice dobrý výsledek.

Po konci utkání přišla na řadu děkovačka. Bylo vidět, že jsou hráči vděční a že byli s naší podporou maximálně spokojeni. Tentokrát nás neodbyli jen jedním zatleskáním z poloviny hřiště, ale přišli za námi a dlouho tleskali a děkovali (i když například s děkovačkou Bayernu či Juventusu se to stále nedá srovnávat).

Naštěstí nás nedrželi ještě dlouho v sektoru hostí, jak bývá zvykem a tak jsme posbírali „pár“ vlaječek a vyrazili. Domácí fanoušci si chtěli měnit barcelonské vlajky za vlajky Chelsea. Vlajky jsem sice daroval, ale ty Chelsea jsem odmítl – nic se znakem jiného klubu doma nechci.

Dobrý výsledek (i ty špatné) tradičně zapíjíme Jägrem a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Při popíjení jsme také zhlédli záznam zápasu.

Ve středu pak byla na programu prohlídka města, kterou jsme začali v Harrods. Po nákupech jsme vyrazili směr Buckinghamský palác, kde se zrovna měnily stráže, a poté kolem Big Benu a řeky k London Eye a následně k Tower Bridge. Přímo pod mostem jsme si dali oběd, a když Anglie, tak samozřejmě Fish and Chips.

Prohlídku města jsme ukončili u Toweru a vydali se pomalu na letiště. Pavel s Martinem, kteří zůstávali až do čtvrtka, se pak vydali objevovat další krásy města.

Tímto byl za námi další úžasný výjezd, tentokrát do nádherného Londýna. Ten se u mě zařadil spolu s Paříží na druhé místo mezi nejkrásnějšími městy, co jsem navštívil (první místo asi zmiňovat nemusím). Dojem z města kazí jen počasí. I když nám naštěstí nepršelo, moc sluníčka v Anglii neuvidíte, a tak i město působí dost temně a trošku depresivně.  Každopádně i za ty 2 dny na mě udělalo velký dojem a určitě se zde (na rozdíl od Madridu) rád vrátím.

Závěrem děkuji všem účastníkům, tedy Pavlovi, Martinovi, Strécovi a Martině. Věřím, že přes Chelsea postoupíme a vyrazíme i na čtvrtfinálové utkání.

Visca el Barça i visca la Nostra penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues