Barça vs Mallorca aneb Lingua výlet

Po návštěvách Barcelony s rodinou, kamarády, členy fanklubu a dalšími fanoušky zbýval ještě poslední výlet – ten s kolegy.

Původně jsme měli jako firma vyrazit už v roce 2020, kdy jsme slavili 30 let, ovšem Covid naše plány překazil. Do prosluněné katalánské metropole jsme se tedy vydali až nyní. Nakonec nás vyrazilo 12. Oproti zájezdům fanklubu byl výlet soustředěn především na město (a jídlo), ale zápas jsme si samozřejmě také nenechali ujít.

Nejprve jsme se sešli na naší pražské pobočce v Shiran Tower, kde jsem měl také krátkou schůzku s Valdem ohledně budoucnosti fanklubu. Potom jsme se přesunuli na letiště, kde jsme si dali oběd v restauraci Runway (lepší poměr cena/kvalita na letišti nenajdete, byl to tedy „hack“ a toto slovo se hodně rychle uchytilo a vlastně nás provázelo celý pobyt v Barceloně), poté kafe v So! Cafe a mohlo se letět.

Do Barcelony jsme znovu dorazili večer, takže nás čekalo jen ubytování a nějaké to pivo. Check-in se mírně protáhl, jelikož paní recepční už začala přípravu na večerní párty. A tak když přepisovala mé jméno z občanky, napsala jako křestní jméno Ostrava a Ostrava město jako příjmení (tedy město a okres místa narození).

V sobotu jsme nejprve šli ke stadionu, kde jsme si prohlédli okolí a také sochy Cruyffa a Kubaly. Už první sraz před hostelem určil, kdo bude věčný opozdilec, Dalibor nakonec time management vychytal až při odjezdu na letiště, ale snaha se cení.

Pak nás již čekala snídaně v Barça Café. Prostředí je to nádherné - naleznete zde dresy z každého vítězného finále Ligy mistrů, stoly, na kterých jsou vyobrazeny legendární góly, na sloupech je hymna atd. Ale jedno zklamání nás čekalo, většina si objednala cappuccino, aby měla na pěně znak Barçy, což se ovšem nestalo. Když jsem se na to ptal, prý se dává znak jen na latte, které jsem si tedy objednal. Ovšem pán za chvíli přišel, že znaky se již na žádné cafe nedělají…

Menší rozchod v Botize (tentokrát jsem neodolal nové kolekci triček a životopisu Christa) a vydali jsme se směr Turó de la Rovira. Nejkrásnější výhledy na město, tentokrát bez sněhu a v úžasném počasí.

Po sestupu nás čekal oběd a poté trasa 1. Tedy Hospital de Sant Pau, Sagrada Familia, domy Gaudího, Plaça Catalunya…

Klasicky by se pokračovalo k Palau de la Música Catalana, ovšem většina účastníků chtěla vidět tržnici, a protože ta je v neděli zavřená, vydali jsme se na Ramblu a poté navštívit Boquerii již v sobotu, a zbytek trasy 1 odložili na další den. I když na začátku vás počet lidí odradí, nakonec se rozprostřou a vy si můžete relativně v klidu užívat nespočet stánků s ovocem, rybami, uzeninami a dalšími pochoutkami.

Následovala krátká pauza na hostelu, tentokrát u zastávky Parallel, i když znovu řetězec hostelů One. Večer byl plán jasný, večeře v Chalito, tedy restauraci Luise Suáreze. Nakonec jsme šli z ubytování pěšky - přes Raval, ani před 8 večer to není úplně reprezentativní destinace. A už v tuto dobu bych se v menší skupince necítil úplně bezpečně. V Chalito si pak někteří dali Milanesu, jiní pizzu, každopádně všichni měli problémy velké porce sníst. A hlavně se nešetřilo Sangriou, tam už problém s konzumací celé porce nebyl. Od Suáreze jsme pokračovali na Barcelonskou Stodolní, jak jsme pojmenovali ulici plnou barů, která opravdu žila. Zahrádka ovšem o půlnoci zavírala, a tak jsme stihli poslední objednávku a přesunuli se do dalšího baru. Akci jsme kolem 2 ranní ukončili a šli čerpat síly na nedělní program.

Ten začal dokončením trasy 1 – tedy Palau de la Música Catalana, kam jsme znovu šli pěšky. Tentokrát se ježdění metrem (i díky lepší pozici hostelu co se města týká) výrazně omezilo. A odměna - ranní Rambla téměř bez lidí - určitě stála za to.

Dále pak následovala Catedral de Barcelona, Placa Sant Jaume. Na objednávku byla přidána Basílica de Santa Maria del Pi, která se objevila ve filmu Uncharted. Poté Rambla, Placa Reail, Palau Güell, socha Kolumba a mohla začít trasa 2.

Tedy přístav, Barceloneta, pláže, kde jsme si dali oběd (za terasu se ovšem platí příplatek 10 %).

Část se poté odpojila a šla se projet lanovkou plus navštívit kopec Montjuïc a okolí – Fundació Joan Miró, Olympijský stadion, Muzeum umění atd.

Zbytek pokračoval po pláži k Torre Arts a Torre Mapfre, a to za vydatného Barcelonského sluníčka. Oproti zájezdu na Sevillu tedy opačný problém. Člověk by řekl, že při 34. návštěvě Barcelony budu již na počasí připraven, ovšem opak je pravdou a krk cítím ještě teď při psaní tohoto reportu.

Následně jsme pokračovali kolem ZOO, Katalánského parlamentu a lavičky Václava Havla ke Cascada fountain - Parc de la Ciutadella jsme tedy prošli téměř celý a vydali se k Vítěznému oblouku.

Zde měla trasa končit, ale čas byl dobrý a bylo potřeba koupit další magnetky, a tak jsme se vydali nádhernou klidnou ulicí Ronda de Sant Pere plnou stromů na Plaça Catalunya a Ramblu. A poté znovu přes Raval, i když tentokrát jinými uličkami, na hostel. Krátká pauza – vyměnění zážitků se skupinou z lanovky, a směr Camp Nou. Vyrazili jsme dříve a večeři a nějaký ten gin si dali kousek od stadionu, potom dokoupili šály a vyrazili na zápas. Na ten sice nešli úplně všichni, což beru jako mé mírné selhání, každopádně zbytek si večerní program krásně užil také.

Před zápasem jsme ještě se Simonou šli koupit popcorn a nějakou tu vodu, a i když jsem věděl, že je v Barceloně na zápase i Pavel Ježek - každý jsme byli se svou skupinou a nic jsme společně nedomlouvali, ani sektor na stadionu - i tak jsme se sešli ze všech občerstvení všichni právě u toho samého. Vyměnili jsme si tedy zážitky a šli si užít zápas.

Pro mne osobně to byla 34. cesta do Barcelony, 32. zápas na Camp Nou a celkově zápas číslo 45. Každopádně, kdo sleduje na Facebooku například prezidenta polské penyi (Paweł Kołodziejski), jsem stále troškař.

Nakonec jsem byl mile překvapen především atmosférou. Cestu na stadion si našlo přes 62 000 fanoušků a ani fotbal nebyl zas tak špatný, jak někteří tvrdí. Navíc padly 2 krásné góly. Pěkný moment byl také, když většina fanoušků začala svítit mobily a do toho se zpívala Barcelonská hymna.

Po zápase byl problém dostat se do metra, a to dokonce tak, že fronta byla až ven a táhla se dlouhé desítky metrů. S tímto jsem počítal u nebližších zastávek, hlavně Les Corts. U Palau Reial jsem doufal, že situace bude lepší, ale nebyla. Každopádně stačilo dojít o zastávku dále, kde metro začíná a v pohodě a bez front jsme se do metra a na hostel dostali. Jednalo se samozřejmě o další hack (kterých během výletů bylo asi 30 :-) ). Poslední pivo na hostelu a rozloučení s Barcelonou.

Na letiště jsme vyrazili raději dříve, utratit poslední eura, což se vždy daří hodně snadno. A někteří z nás chtěli za kontrolou poslat pohledy, což jsme se ovšem bohužel přepočítali. I když vím jistě, že schránka na letišti je, zřejmě ne za kontrolou nebo možná jen na terminálu 1. Každopádně milá paní z trafiky mi slíbila, že je po skončení práce pošle, tak snad nefandila Realu.

S pár účastníky jsme se rozloučili již v Barceloně, jelikož letěli do Vídně, s některými v Praze, většina ovšem měla společnou cestu až do Olomouce. A jednoznačně jsme se shodli, že to určitě nebyla poslední firemní cesta do Barcelony.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

PB Lleó de Dues Cues