PRVNÍ ZÁPAS BARÇY

Snem každého fanouška FC Barcelony je navštívit zápas přímo na Camp Nou. Můj sen se splnil v dubnu v roce 2009.

O utkání na svatostánku Barçy jsem samozřejmě snil od začátku fandění, tedy přibližně od roku 2004. Vyšlo to ale až o pár let později.

Do Barcelony jsem se poprvé podíval v roce 2008. Bylo to o letních prázdninách, a to pouze na jednodenní výlet. Prohlídku stadionu, respektive pouze muzea jsem stihl, zápas ale ne.

Ten přišel na řadu až o pár měsíců později. Do Barcelony jsme vyrazili z Prahy a ubytováni jsme byli kousek od La Rambly. První den jsme si prohlédli Plaça Catalunya, Barcelonskou katedrálu, Plaça Reail a přístav.

Druhý den již přišel na řadu Camp Nou. Tehdy ještě neznalí harmonogramu tréninků a podobně jsme shodou okolností přišli ke stadionu zrovna v době příjezdu hráčů na trénink. Vidět hráče z takové blízkosti byl opravdu zážitek, a aby toho nebylo málo, těsně kolem mně prošel Ronald Koeman. Bohužel, než jsem se vzpamatoval, už byl pryč, a tak jsem fotku ani podpis nezískal (na fotku s nějakou legendou Dream Teamu jsem si musel počkat dalších 8 let). Pak jsme si prohlédli okolí stadionu a další zázemí FC Barcelony, tedy MiniEstadi, Palau Blaugrana, kanceláře vedení klubu či kluziště. A taky jsme šli koupit lístky. Bylo to poprvé a vlastně i naposledy, co jsem lístky kupoval až v Barceloně a to dokonce až v den zápasu.

Na řadu přišel také fanshop, tehdy mnohem skromnější než dnes. Pak jsme se vrátili do centra města, kde jsme obdivovali krásy Gaudího domů na Passeig de Grácia. Následoval zápas. Asi si dokážete představit pocity, když se blíží váš první zápas. Bohužel to kazilo počasí, ale naštěstí přestalo pršet těsně před začátkem utkání.

Nejednalo se však o nijak prestižní zápas, ale o obyčejné ligové střetnutí s Recreativem Huelva. Nechodí se však na soupeře, ale na Barçu, a já měl možnost vidět Henryho a hlavně Iniestu, Xaviho a Messiho. Už při rozcvičce to byl úžasný pocit, ale jakmile začala hrát hymna a poté začal zápas, pocit to byl přímo elektrizující.

Utkání to nebylo nijak zvlášť atraktivní. Po vlažném tempu se vyhrálo 2:0. Být to v televizi, na zápas už si nikdy ani nevzpomenu. Ale naživo to bylo přeci jen o něčem jiném. I když bylo přítomno necelých 60 tisíc diváků, atmosféra byla i tak skvělá. A stadion dokonce obíhaly mexické vlny. Pocity během prvního zápasu se těžko popisují. Ta specifická atmosféra a aura Camp Nou ve mně zůstala ještě hodně dlouho.

V neděli přišel na řadu znovu stadion, konkrétně Camp Nou tour. Ta se v roce 2009 dost lišila od té dnešní. Vchod byl přímo na stadionu, nikoli vedle fanshopu jako dnes. Na začátku vám pustili krátký 3D film. Také byla možnost sednout si na místo prezidenta v čestné lóži, kam se dnes už nedostanete.

Po prohlídce Camp Nou jsme se vydali k dalšímu symbolu města – Sagrada Família. A potom kolem Torre Agbar k Vítěznému oblouku. Následoval kopec Montujuïc, tedy hlavně Muzeum umění a Olympijský stadion. V pondělí už byl na programu pouze odlet.

Byl to první zápas FC Barcelony naživo a zároveň první delší pobyt v Barceloně. A i díky této zkušenosti jsem mohl v roce 2012 provádět městem první fanoušky. Byl to rovněž zápas v nejlepším a nejúspěšnějším roce v celé historii FC Barcelony. Barça totiž získala všech 6 možných trofejí – tedy Copa del Rey, La Ligu, Ligu Mistrů, Španělský superpohár, Evropský superpohár a Mistrovství světa klubů.

Věřím, že sen vidět zápas přímo na Camp Nou se splní každému fanouškovi Barçy. A třeba i díky fanklubu a společným výjezdům na zápas. 

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues