VÝJEZD NA ATLÉTICO ANEB STŘÍZLIVÉ NÁS KATALÁNCI NEUVIDÍ

Byl snad už konec září, už si přesně nepamatuji kdy a dostalo se mi zjištění, že by se na podzim mohlo vyjet do Barcelony na zápas proti Atleticu Madrid. Už jsem v Barceloně byl dvakrát, ale ani jednou jsem nenavštívil fotbalový zápas. A tak nebylo moc, nad čím váhat. Domluvili jsme se na letenkách a vyrazili jsme v pátek do Barcelony (já (Vasee), Hába, Migueli, Mrazík, Radek a stréc Jakub Kunc). Ondra se k nám do našeho roztomilého ubytování dostal v sobotu. Let byl velice příjemný a dokonce to pro některé z nás byl první let. Na to jsme s Hábou, jako hodní hošánci, zareagovali a snažili se „prvoletce“ uklidnit a vysvětlovali jim, jak je létání bezpečné. Dokonce jsem poukazoval na to, že let má lehké zpoždění, protože jsou páni inženýři pečlivý a musejí ty křídla správně přivařit, ale hlavně stréce Jakuba to moc neuklidnilo. Jakmile jsme dosedli na místa v letadlech, tak jsem byl dokonce tak hodný, že jsem strécovi dělal dobrovolnou masáž přes sedadlo, aby se uklidnil. V průběhu poklidného letu jsme se bavili o téměř perfektním designu a stavu křídel, aby stréc Jakub neměl starosti, že bychom museli spadnout nebo, že by se letadlo snad rozpůlilo. Let tedy proběhl hladce, Hábu jen rozčílilo, že nikdo netleskal pilotovi.

Po menším pátrání po kufrech jsme vylezli z letiště a vydali se směr hostel. Migueli, jakožto velice statný průvodce okamžitě věděl kam jít, takže to bylo vcelku bez problémů. Stréc Jakub měl ubytování v hostelu nedaleko od nás. Když jsme dorazili na hostel, tak nás uvítal velice no řekněme člověk, který byl v Amsterdamu víckrát, než bylo potřeba. Zopakoval mi asi 3x instrukce a chtěl mi 3x dávat klíče. Nicméně jsme se dostali na pokoj a hned uviděli krásný pokoj, který se nám stal na těch pár dní domovem. Pokoj, tak velký, že měl člověk pocit, že půjde další den kopat uran do dolu v Jáchymově. Nicméně na to přespání stačil.

Vybalili jsme si a vyrazili do české hospody nedaleko Sagrada Família. Ve výstižném názvu Pivobar nás uvítala česky hovořící barmanka, která nám rozlévala Pilsner Urquell (pokud se ptáte na cenu, tak za 3€). Pivobar nebyl o moc větší, než náš kumbál, ale stačil. Zde jsme pili společně s bandou od Gianniho, bohužel se ukázalo, že se v té bandě ukrývá kukačka z Arsenalu. Mimochodem měl na sobě šálu našeho fanklubu, kde se stala chyba netuším. Lehce jsme popili a vrátili se na hostel. Tam na nás čekala k večeři čočka či hrách, o tomto problému jsme se bavili celou večeři, kterou jsme bez okolků ehm sežrali.

V sobotu jsme vyrazili na futsal do Palau Blaugrana. Ještě předtím jsme se tak poprvé mohli pokochat milovaným stadionem a čekáním na Gianniho bandu a jednoho fanouška Arsenalu. Při čekání jsme se ještě stačili vyfotit u sochy Kubaly a u loga Barcelony, kde se fotí všechny hvězdné posily a Ibrahimovič.  Když dorazili, tak už v sobě měli Mrazík s Radkem Estrellu za čtyři éčka. Vyrazili jsme tedy pro lístky a na zápas. Jak jsem od futsalu nic moc nečekal, tak hlavně atmosféra, tam byla vynikající. Některé chorály si většina z nás zpívá dodnes. Pokud bude zájem, není problém některé nahrávky poskytnout.  Ondra už taky dorazil a hned vyměnil svou krásnou šálu fanklubu za jinou. Tímto bych rád vyzval vedení, aby z něj učinilo jakéhosi vlajkonoše :D. Každopádně zápas skončil samozřejmě výhrou Barcelony a to konkrétně 4:3. Na konci nám místí kotel poděkoval za podporu, což určitě dojalo každého z nás a naplnilo dávkou hrdosti. Stréc Kunc po zápase sprintoval za hráči pro podpis. Uspěl a může hrdě říct, že tu mikinu už nikdy nemůže vyprat.

Po zápase jsme se měli jako všichni správní účastníci zájezdu sejít u Camp Nou a jít společně na prohlídku stadionu a muzea. No řekněme, že někteří z nás asi zrovna přiletěli z Londýna. Po lehkém čekání jsme vyrazili za krásnou zlevněnou cenu na očekávanou tour. No copak bych vám vykládal Barcelona toho vyhrála tolik, že je tam toho opravdu hodně :D. Mezi klasikou zde i byli například boty Charlese Barkleyho a tenisová raketa nevím koho, ale Mrazík to ví! Po muzeu jsme se mohli už pokochat pohledem na stadion v celé své kráse. Místí bachaři už nás, ale naháněli, že jestli to chcem stihnout celé projít, tak ať pohneme. Šli jsme skrz šatny až do koridoru, kterým hráči vycházejí. Hrála hymna, někteří z nás se mohli pomodlit v kapličce, ale jsme banda českých ateistů, tak toho nikdo nevyužil. Vyšli jsme z koridoru a viděli Camp Nou znovu a tentokrát z pohledu, kterým ho vidí hráči. No co říct byla to prostě paráda a splněný sen. Snad jen Migueliho rozzuřilo, že i na střídačkách je logo sponzora z Kataru. Pomalu jsme vycházeli ven z útrob až do dvoupatrového obchodu FC Barcelona. Zde si někteří z nás koupili různé suvenýry (někteří z nás by si koupili i výkal, kdyby na něm bylo logo klubu) a tím jsme ukončili náš sobotní den a odebrali jsme se na hostel. No ukončili vlastně ne tak docela.

Šli jsme opět na večeři připravenou hostelem. Zde jsme již potkali další cestovatele. Ještě než půjdu dál, tak jsem zapomněl říci, že v našem hostelu byli ubytování i další culés z ČR. No jdeme dál při večeři jsme se seznámili s jedním Finem a tak jsme se s ním zapojili do určitě plodné diskuze, kterou si nepamatuju. Ovšem najednou se jeden člen z Čech zeptal jedné slečny, jak se finsky řekne: „Máš hezký penis“ … Nevím, jestli mám něco dodávat, ale nastala velká bouře smíchu a údivu. Borec plynule přešel na otázky typu, jestli si Finové zamykají auta a baráky. Nevím sice, k jaké činnosti tohle vše potřebuje, nicméně jsme měli zábavu na celý večer a vlastně po zbytek výletu postaráno. Po dojedení všech zbytků jsme vzali naše bohaté zásoby alkoholu a šli dolů ke kulečníku. Tam se k nám přidali i Fin, Švýcar a později dva Belgičané. Okamžitě se jim dostalo vřelého přijetí (Hába jim naléval čerta – rum+griotka). Tuto slast si samozřejmě užili a moc jim chutnala, leč griotka došla velmi rychle a byl už jen rum, vodka a slivovice. A tak na to chudáci Belgičané, kteří přišli později, doplatili. Švýcar se jich okamžitě ujmul a řekl jim, že taky musejí zkusit čerta. Jenže Švýcar si jaksi popletl recept a nalil jim rum s vodkou. Očividně jim, ale tato kombinace taky chutnala a tak se asi 4,5 litru tvrdého alkoholu ztratilo jak nic. Byli jsme každopádně všichni ve velice dobré náladě, o kterou se především staral „penis guy“ (ano ten s tou plodnou otázkou). Jeho máchání tágem jakoby to byl jeho úd, bylo k nezaplacení a doteď když si to vybavím, tak se nemůžu přestat smát. Zvědaví cizinci se nás pak ptali, jak se řeknou různá slova česky. Například se dozvěděli slovo jako je čů*áček, toto slovo vstoupilo do historie jako první pokřik Barcelony z Čech – smutné my víme. (Instrukce: vybavte si melodii hymny klubu a místo tot el camp řekněte výše zmíněné slovo a to je vše :D). Večer pomalu končil a Belgičané zpívali novou verzi hymny a šli do města, ale k vzhledem k tomu, že poprvé pili s Čechy nedošli daleko…Hába (a později i jeden z Belgičanů) spal na gauči v lobby hostelu, ostatní spali na pokoji a já se do 4 ráno bavil s jiným recepčním o Katalánsku.

Ale abych nemluvil jen o chlastu. Ráno jsme se vzbudili lehce vyčerpaní a tak jsme zašli do Lidlu, který nám na plakátech doporučoval Xavi, tam jsme si koupili něco málo k jídlu a vyrazili ke stadionu, protože se schylovalo k tréninku a hráči začali přijíždět. Jako prvního jsme viděli Villu a pak Adriana. Pak nebylo dlouho nic a každá velká Audina v nás vyvolávala očekávání a následné zklamání. Pak se v autech, ale mihl Zubizarreta, Iniesta, Messi, Alexis, Dos Santos. Migueli už se připravoval, že skočí na kapotu, až pojede Puyol, ale měl smůlu a Carlese jsme neviděli. Tak jsme vyrazili na charitativní zápas, kde měl údajně hrát Deco a Sylvinho … nehráli. Po prvním poločase už nás místní hlasitý komentátor vypudil ze stadionu a šli jsme se tak podívat do Parc Güell. Krásný pohled na Barcelonu nás všechny velmi, ale opravdu velmi potěšil. Osobně neznám lepší místo, kam chodit pokud má zrovna člověk horší náladu. Nicméně jsme už museli pomalu jít na hostel, abychom se stihli připravit na to, proč jsme přijeli.

Sraz byl v 18:00 před stadionem. Žádné zdržení se už prakticky nekonalo a tak jsme si mohli v poklidu dojít k rozdělení lístků (o kterých jsme nikdy nepochybovali). Tímto patří dík Valdovi, protože já osobně si na místa rozhodně stěžovat nemůžu a hádám, že ani nikdo jiný. Po rozdělení lístků jsme se vydali znovu do obchodu Barcelony, kde jsme jako členové fanklubu měli nárok na 20% slevu. K lásce k nestabilní ekonomice jsme, ale už vše koupili den předtím bez slevy, snad kromě Ondry, který toho koupil nemálo. Pár nás tak už čekalo před obchodem a Migueli měl tak možnost vytáhnout svou milovanou vodku a trochu se před zápasem posilnit. Dopilo se a mohlo se vyrazit na prezentaci našeho /ne vašeho/ loga na Camp Nou. K tomuto aktu není, co dodávat na fotkách uvidíte sami. Potkali jsme i nejstaršího a nejznámějšího fanouška Barcelony a někteří z nás neváhali a vyfotili se s ním.

Teď už nic nebránilo tomu, abychom šli na naše místa. Po lehkém zmatení a pár přesunech jsme už každý seděli a mohli jsme se radovat z toho, že jsme každý dostali malou vlaječku. Já měl to štěstí, že jsem seděl vedle své lásky Háby. Ostatní, ale byli poblíž. Caltic (díky) mi ještě poslal sestavu a jak se „daří“ Mordoru.  Mohli jsme se tak začít fotit. Jakub Kunc lehce chytal nerva, když se mu před objektiv fotoaparátu pořád někdo pletl. Jeho hlášky jako: „Tvař se trochu stréci“ (když fotil Migueliho, za kterým byl jakýsi pán) nebo „Stréci si tu každé vékend a ani mě nenecháš se vyfotit“, nicméně po lehkých záchvatech smíchu mohl zápas začít. To jak probíhal je zbytečné zmiňovat, snad se jen přiznám a Hába mi je svědkem, že když jsem viděl Adriana, jak si to tahá na vápno, tak jsem křičel: „nestřílej ty vole, nestřílej!“ a on vystřelil … Zápas to byl krásnej, jen nás lehce zklamala atmosféra bez fandění, která se bohužel snad ani nevyrovnala těm bláznům na futsale. Je vidět, že kuci dávaj moc gólů, a tak si lidi šetřej hlasivky jen na gol gol gol gol. Hába byl i velice zklamán z výsledku, protože měl v tipovačce 3:1, a tak z posledního gólu Messiho neměl moc radost (předstírání radosti a křiku ti Hábo moc nešlo).

Po závěrečném hvizdu jsme si ještě někteří „nakradli“ pár vlaječek, vyfotili se a vyrazili na hostel. Cestou jsme se ještě stavili na pivo. Kolem prošli i ti dva Belgičané a hned se ptali na jedinou otázku, kterou mohli: „where is the penis guy?“ Bohužel penis guy byl někde kdesi, a tak zase zklamaně odešli za rytmu české verze hymny. Po příchodu na hostel jsme si lehli, lehce jsme probrali zápas a já usnul.

Čekal nás poslední den v Barceloně, a tak jsme se vyrazili konečně za těma památkama. Prošoupali jsme boty, ale díky opravdu prvotřídnímu průvodci Miguelimu jsme stihli vše a byli jsme nadmíru spokojeni s naším výletem. Tímto chci poděkovat Miguelimu za to, že jsme si nemuseli dělat starosti prakticky s ničím a všude si nás dovedl a měl s námi trpělivost J. Den se pomalu blížil ke konci a my byli na „Montžvejku“ odkud byl krásný pohled na toto neskutečně krásné město. Na mě padla trochu deprese, že se hned další den musím vrátit do naší/vaší/ Poláků a Maďarů ne země (bez urážení se prosím :D). A tak jsme vyrazili zpátky na hostel, kde si ještě někteří z nás dali slivovičku od kluků z jiného pokoje, za což vám také děkujeme a jsme rádi, že stále vidíme.

Budík byl velice časný a tak jsme ještě skoro za tmy vyrazili vstříc Barcelonskému letišti. Bylo krásně jako všechny dny. Po odbavení jsme si sedli k terminálu B52 (bohužel to byl jen normální Airbus :/) a čekali. Ještě si dovolím vsuvku, zpátky už s námi neletěl stréc Jakub Kunc, který letěl o den dříve. Trochu se bál letět bez nás a tak mu Hába ukázal video, jak pohodlně letadla v Bilbau přistávají za větru, to mu určitě hodně pomohlo a zvládnul to. My jsme to taky zvládli, jen Hába měl jakési problémy s měchýřem, dal si dvě piva a za dvouhodinový let byl čtyřikrát na záchodě. Až jsem začal trochu pochybovat, jestli opravdu chodí vykonávat potřebu, protože po sobě s jednou sličnou letuškou velmi přátelsky pokukovali. Po příletu jsme naskočili na autobus na nádraží. Někteří z nás už byli lehce nervózní, protože doprava v Prahééé byla klasicky pražská, a tak se báli, aby stihli dopravu do svých bydlišť. Naštěstí se vše stihlo, rychle jsme se rozloučili a každý jsme vyrazili domů.

Slovo na závěr: Díky, díky, díky všem, kteří se společného výjezdu zúčastnili. Byla to jednoduše paráda a předčasné Vánoce. Doufám, že se zase brzy uvidíme. Vám ostatním, kteří jste s námi nebyli, vzkazuji: staňte se členy našeho milovaného fanklubu a příště pojeďte s námi!

Ukončím to slovy klasika: „Nemyslete si, že jsme alkoholici, jsme akorát hovada, ale my všichni jsme jen banda hovad a tohle hovado vás všechny zve na příští sraz!

Krásné Vánoce a krásný Nový rok!

Visca el Barça i visca la nostra Penya!