PŮVOD BAREV BLAUGRANA

Další díl článků o mýtech FC Barcelony se věnuje jednomu z nejčastějších rozporů v historii klubu – původu modro-granátové barvy dresů.

Především během posledních 10 let se objevilo velké množství podivuhodných teorií o vzniku barev blaugrana. Jedna z často zmiňovaných tvrdí, že podoba dresů byla vybrána díky paní Lopez del Pan, matky bratrů Comamalových (hráli za Barcu na počátku 20. století), která šila pro hráče trička a neměla jiné barvy látek než modrou a granátově červenou. Tato domněnka má ale zásadní chybu. Oba bratři působili v FC Barceloně až od roku 1903 a přitom barvy klubu byly vybrány 13. prosince 1899, tedy na druhém setkání členů.

V tomto případě se zdá, že rodina Comamalových měla především dobré propagátory. Dlouhou dobu se totiž myslelo, že i za vznik nového znaku klubu z roku 1910 vděčíme jim. Až před sedmi lety bylo bez pochyb prokázáno, že autorem podoby znaku je Santiago Femenia (hráč Barcy z let 1903 až 1912).

Objevily se i názory, že barvy byly vybrány dle tužek využívaných v účetnictví (používaly se modrá a červená), nebo že byly převzaty od týmu Real Club de Polo, nebo od zednářů. Velmi často se dočteme, že výběr souvisí se zakladatelem Joanem Gamperem a jeho rodném kantonu. Ani to však nedává smysl, jelikož Gamper se narodil v kantonu Curych a ten měl ve znaku bílou a modrou.

Nedávno se objevila hypotéza, která propojuje barvy blaugrana s britskou vlajkou a osobou Roystona Saint Nobla, spoluzakladatele a později fotbalisty Barcy z let 1901 až 1906. Podle vyjádření jeho dcery to byl právě on, kdo prosadil barvy modré a červené jako odkaz na Británii. Mimochodem Noble byl nejen fotbalistou, ale také podnikatelem. Podílel se např. na instalaci světel fontány Montjuic a osvětlení ulice La Rambla. Je také spoluzakladatelem Radio Barcelona z listopadu 1924.

Původ barcelonských dresů dle britských barev vysvětloval Noble údajně tak, že mnoho hráčů a zakladatelů byli Britové. Byl to i důvod, proč Barca dlouhá léta měla bílé trenýrky (stejně jako Anglie) a proč název klubu je Football Club Barcelona, tedy anglický tvar a ne jméno ve tvaru katalánském, španělském či německém, jak by se logicky nabízelo.

Naposledy se objevila verze, kterou podporují potomci Otto Maiera, hráče a manažera FC Barcelony. Podle nich jsou barvy klubu odvozeny od společnosti Hartmann, kterou Maier v Barceloně obchodně zastupoval a jejíchž barvy převzalo i jeho rodné město Heidenheim an der Brenz, kde měla firma své sídlo.

Klub to však vidí jinak. O Vánocích 2016 uveřejnila oficiálně FC Barcelona zprávu, ve které podporuje teorii, že původ barev pochází od ragbyového týmu Merchant Taylors z Crosby z Liverpoolu, kde studovali bratři Arthur a Ernest Wittyové, spoluzakladatelé a hráči Barcy. Michael Witty, vnuk Arthura, poskytl klubu fotografie týmu Merchant Tayolors, kde skutečně mají modro-červené pruhované dresy.

Tato teorie se poprvé objevila již v roce 1975, podporují ji potomci Wittyových, ale proti nejsou ani potomci Gampera. Vnuk Joana Gampera, Manel, před lety prohlásil, že jeho otec Joan Ricard Gamper (ředitel Barcy z roku 1970) mu vyprávěl o anglickém původu. Že blaugrana nepochází ze Švýcarska, si myslí i Gamperova vnučka Emma. Ta v knize o svém dědečkovi uvedla, že kdyby to bylo na něm, převzal by barvy týmů Excelsior či Curychu, kde hrál podstatně další dobu než za Basilej.

A právě o odkazu Basileje jsme zatím nehovořili, ačkoliv byl dlouhá léta oficiálně uváděn, i když bez potřebného vysvětlení. Naposledy se na světlo světa dostalo propojení FC Barcelony a FC Basileje díky vzájemným zápasům ze skupinové fáze Ligy mistrů na podzim 2008. Podobnosti dresů si tehdy musel všimnout naprosto každý.

FC Barcelona na svých stránkách uvádí, že chybí písemné svědectví a odkazuje na ústní sdělení potomků zakladatelů klubu. Pravdou je, že dlouhá léta citovaná publikace novináře Daniela Carbo z roku 1924 popisující historii prvních 25 let klubu pouze stroze konstatuje, že bylo rozhodnuto o modré a granátově červené jako barvách klubu.

V roce 1949 při příležitosti 50letého výročí založení klubu sepsal historii klubu novinář Albert Maluguer. Ve své práci informoval, že barvy vybral Joan Gamper dle švýcarského klubu. Konkrétní jméno týmu ale neuvedl. Přesto právě odkaz na Basilej se více než nabízí, jelikož ostatní švýcarské týmy spojené s Gamperem měly jinou trikoloru. Jak ale vnímat svědectví potomků Gampera, bratrů Wittových či Maiera?

Většina vyjádření byla zveřejněna díky nedávno natočenému filmu o Joanu Gamperovi a několika dalších projektům popisující historii katalánského velkoklubu, tedy v době, kdy všichni jsou již ve vysokém důchodovém věku. Nikdo z potomků bohužel nepřišel s tvrzením o původu barev v čase, kdy ještě jejich otcové a dědové byli naživu a mohli o tom vyprávět přímo oni. Navíc jednotlivé teorie se v některých případech navzájem popírají. K zamyšlení také je, že ačkoliv o původu barev se hojně diskutuje od 20. let minulého století, nikdy sami bratři Wittové či Maier o této kapitole historie klubu nepsali a veřejně nemluvili.

S trochou nadsázky by bylo ideální říci, že na setkání 13. prosince 1899 někdo z přítomných navrhl barvy blaugrana a všichni souhlasili, jelikož pro bratry Wittovi to byl odkaz na ragbyový tým, pro Maiera na jeho firmu Hartmann, pro Nobleho na Británii, pro Gampera na Basilej, pro Morrise na Zednáře a možná pro všechny, že modrou a granátovou používala vyšší společenská třída.

Existuje tedy nějaké jasné vysvětlení? Ačkoliv klub uvádí, že písemné svědectví chybí, není to pravda. Dne 29. listopadu 1924 připomíná Narciso Masferrer výročí založení ve svém článku v La Vanguardia. Na straně 19 výtisku novin toho dne popisuje průběh založení klubu. Jmenuje nejen přítomné zakladatele či místo setkání, ale i další detaily: „Spojení s mladými lidmi týmu anglických kolonistů bylo přijato s nadšením. Gamper, Wild a d´Osso vypracovali stanovy. Název a barvy byly přijaty tak, že jméno bude Football Club Barcelona a barvy blaugranas, které jsou shodné s barvami švýcarského FC Basilej, kde působil vážený pan Hans Gamper,“ zaznívá mimo jiné v článku, kde popisuje i ostatní tehdejší rozhodnutí.

Tento článek je jediným písemným svědectvím člověka, který osobně byl na setkání při zakládání FC Barcelony v listopadu a prosinci 1899. Navíc jeho popis události v celostátních novinách La Vanguardia byl vydán v době, kdy Gamper, bratři Wittové, Maier i další zakladatelé žili. Neexistuje, nebo se alespoň nenašel, jediný záznam, kde by kdokoliv z nich výše uvedené rozporoval. Nutno dodat, že v té době neměl přímé srovnání Barcelony a Basileje, jako máme my dnes a nemohl tedy švýcarské celek vybrat reálného základu. Článek Masferrera lze proto pokládat za přesvědčivý důkaz původu barev.

Proč však klub tuto skutečnost popírá? Stejně jako např. v otázce průběhu založení FC Barcelony Centrum do dokumentaci jeho osobu ignoruje, jelikož Narciso měl odjakživa za cíl Barcelonu a Katalánsko spojovat s Madridem a Španělskem. Události popisoval nehledě na klubovou politiku té doby. Například uváděl, že vztahy obou klubů nebyly tak vyhrocené, jak se nejen dnes všeobecně tvrdí, nebo že Barca na tom nebyla tak špatně, jak se lze běžně dočíst. Jenže to není v souladu s tím, jak chce být klub desítky let vnímán. O tom ale v některém z dalších pokračování.

První díl série článků o mýtech FC Barcelony a o osobě Narciso Masferrera se můžete dočíst zde: BEZ MASFERRERA BY BARCA NEVZNIKLA