VÝJEZD DO ŘÍMA ANEB REMONTADA PO ITALSKU

Užít si nádherné město a oslavit postup přímo na místě, kde jsme v roce 2009 Ligu mistrů vyhráli. Alespoň takový byl plán, který ale zdaleka nevyšel.

I když byl po losu zájem o tento výjezd docela velký, nakonec z různých důvodů řada členů vyrazit nemohla, a tak jsme do Říma vyrazili pouze já a Lukáš. Že by ostatní tušili, co se bude dít?

Do věčného města jsme vyrazili v úterý ráno z Prahy. Po příletu byla na programu prohlídka města. Tu jsme začali u symbolu města – Kolosea. Přiznám se, že jsem čekal o něco více, každopádně i tak je to nádherná památka, ze které dýchá historie a vidět se prostě musí. Odtud jsme vyrazili k Altare della Patria. Tady jsme potkali prezidenta polské penyi, se kterým se znám například z Mezinárodního turnaje fanklubů. Poláků vyrazilo na tento zápas přes 30.

Dále byla na programu Fontana di Trevi – další ze symbolů města. Následoval Pantheon a známé fontány od Berniniho, které můžete znát například z filmu Andělé a démoni.

Následoval oběd – když Itálie, tak samozřejmě pizza. Po vydatném jídle jsme se vydali k Andělskému hradu a poté již směr hotel Meridien – zde jsme sice (bohužel) nebydleli, ale probíhalo zde vyzvedávání lístků. Pak jsme už vyrazili na naše ubytování a následně na zápas.

Vydali jsme se nejkratší cestou podle Googlu - bohužel to byly cesty bez chodníku a s hustým provozem. Cestu jsme ovšem přežili a dorazili jsme k Olympijskému stadionu.

Přišla první kontrola – jak náramku, tak lístku a také občanky. O dva metry dále znovu – znovu i občanka, a o další metr se tato procedura opakovala opět, a také u každé kontroly jsem musel ukázat šálu a vlajku, jestli náhodou na ní není nějaký nevhodný nápis.

Zvenku tento stadion není příliš krásný, vevnitř už je to o něco lepší, ale určitě už jsem navštívil krásnější stadiony. Tímto jsem si tak splnil sen/cíl a po Olympijském stadionu v Berlíně, londýnském Wembley a Stade de France v Paříži jsem navštívil všechny stadiony, kde FC Barcelona vyhrála Ligu mistrů.

Na stadionu jsme potkali členy z římské penyi. Jeden z nich si chtěl vyměnit šálu – chtěl jsem mít na Řím vzpomínku, a tak jsem souhlasil. Na zeď si ji ale nakonec určitě nedám. Nejenom, že je oproti našim šálám dost nekvalitní, ale hlavně na Řím vůbec vzpomínat nechci.

A na tribuně jsme potkali také členy slovenské penyi. I z jejich fanklubu vyrazili pouze 2 členové. Zápas se blížil a atmosféra byla opravdu úžasná. S tou z posledního výjezdu v Londýně se to absolutně nedá srovnávat.

Fanoušci byli opravdu nahecovaní a už podle atmosféry jsem tušil, že to nebude tak jednoduché. A to jsem si přitom po čtvrtém gólu na Camp Nou říkal, že je to docela škoda, že už v Římě zase o tolik nepůjde (asi si to řekli i hráči).

Zápas začal. Barcelona mohla hned v prvních minutách udeřit, ale Sergi Roberto nezamířil přesně. To byla na dlouhou dobu poslední šance Barçy, otěže zápasu převzali Římané.

A již v 6. minutě skóroval Džeko – chyba obrany, možná i pozdní reakce ter Stegena. Stadion byl v extázi. První varování, bohužel nikdo z hráčů nijak nereagoval a hra bez nápadu a energie pokračovala – vlastně celý první poločas. Kromě přímých kopů Blaugranas ani neměli jak ohrozit bránu soupeře.

Zato AS Řím hrozil neustále – především ze vzduchu a i Schick si mohl připsat gól. Pískot při dlouhém zahrávání druhého přímáku Messiho či poté, co rozhodčí nenastavil ani minutu, byl natolik hlasitý, že jsem si skoro musel zacpat ušit. Hluk to byl nepředstavitelný.

Člověk by řekl, že po tak mizerném poločase si hráči a trenér uvědomí situaci a provedou nějaké změny. Bohužel nestalo se. A tak Řím znovu udeřil, tentokrát z penalty. Tady už bylo na pováženou, že Valverde nestřídá, ani se nesnaží hru nějak změnit či oživit.

V této době jsem si říkal, že to bohužel nedopadne dobře, že takto to nedohrajeme bez inkasování dalšího gólu. Bohužel ani varování v podobě další obrovské šance nepomohlo. Nic se nezměnilo – tady až na skóre. Přišel na řadu roh, po kterém padl třetí, tentokrát už postupový gól Říma. Stadion burácel.

Teprve teď přišlo na řadu střídání a alespoň nějaká snaha stav utkání změnit, ale na to už bylo pozdě. Sice se Messi dostal do šance a skórovat mohl i Dembelé, ale gól již nepadl a z postupu se tak radovalo římské AS.

Pokud by Barcelona vypadla po vyrovnaných utkáních nebo prostě měla smůlu – to se samozřejmě může stát. Ale aby tým jako FC Barcelona vypadl poté, co první zápas vyhraje 4:1 navíc (při vší úctě) s týmem jako AS Řím, to je naprosto neomluvitelné. Hráči AS předvedli úžasný až heroický výkon, který bych nerad nějak snižoval, ale k jejich postupu jim pomohla především laxnost a nezájem ze strany našich hráčů.

Zajímalo by mě, jestli si uvědomují kolik peněz, času a také energie musí fanoušci z celé Evropy vynaložit, aby za nimi na takový zápas vycestovali. Reakce hráčů po závěrečném hvizdu? Žádné poděkování za podporu, ani omluva, nic. Hlavně co nejrychleji zmizet do kabin…

Pro mě osobně byl tento zápas třetí „strike“. První byl zápas v Paříži a prohra 4:0 (i když tam to hráči alespoň napravili v odvetě). Druhý strike byl zápas v Turíně a prohra 3:0 s Juventusem. A třetí a také poslední byl tento odchozený zápas s AS Řím, který beru jako nejhorší a nejostudnější v novodobé historii. Ani prohra s Bayernem v celkovém součtu 0:7 nebolí a nemrzí tak, jako toto neomluvitelné selhání. Tímto pro mě skončily venkovní výjezdy, což určitě řada členů fanklubu uvítá.

Fanoušci AS se nám samozřejmě vysmívali, což je po vzájemném hecování během celého zápasu pochopitelné. Na stadionu se dlouho slavilo, ale po nějakých 50 minutách byl celý stadion prázdný. Bývá zvykem, že fanoušci v sektoru hostí nemohou ještě nějakou dobu opustit stadion, aby nedošlo k nějakým konfliktům či podobně. To, co se dělo na Olympijském stadionu ovšem nemá obdoby. Ze stadionu nás totiž pustili až druhý den…ano, byla již 1 hodina ráno, když nás po dvou a půl hodinách teprve pustili ze sektorů hostí. Asi si dokážete představit, jak z toho všichni fanoušci byli nadšení. Nervozita stoupala a místy to bylo s pořadateli dost vyhrocené. Po otevření sektoru nás ale ještě chvíli drželi venku, aby nás poté pustili pouze jedním směrem do města – samozřejmě na druhou stranu, než jsme bydleli.

Na ubytování jsme šli podobnou cestou jako na stadion, tedy cesta bez chodníku. Což je ve tmě s docela velkým provozem ne zrovna ideální. Po druhé ráno jsme se konečně dostali na byt.

Ráno jsme pokračovali prohlídkou města. Na řadu přišel Vatikán a shodou okolností měl zrovna papež František nějaký proslov. Vidět papeže bylo určitě zajímavé zpestření našeho výletu. Poté jsme pokračovali v objevování krás Říma, ale tak nějak jsme s Lukášem shodli, že už to chceme mít za sebou a být doma.

Fanoušci AS ještě spali po oslavách, takže výsměch byl menší, než například v Paříži. Ale 2 fanoušci si to nemohli nechat ujít a dokonce za námi nějakou dobu běželi, aby nám stihli povykládat, jak že to včera dopadlo. Já jim s klidným výrazem pogratuloval ke skvělému výkonu a postupu a šli jsme dál. Asi čekali jinou reakci.

Letadlo mělo samozřejmě zpoždění, a tak jsme nestihli ani vlak. Naštěstí i ve vlacích od Českých drah prodávají pivo, a tak jsme aspoň trošku utišili žal.

Pro mě osobně se jednalo o nejhorší fotbalový zážitek v životě, a hlavně zklamání a znechucení z výkonu hráčů a trenéra. Bojím se, že ani případné vítězství v lize a poháru toto nenapraví. Když vypadnout z Ligy mistrů, tak s důstojností a ne po takovém výkonu. Jako kdyby hráči zapomněli, jaký nosí dres.

Další venkovní výjezd (pro mě na dlouhou dobu poslední) tak skončil. Řím je sice nádherné město a po Barceloně a Londýnu s Paříží určitě nejkrásnější, které jsem navštívil, ale vzpomínat na něho v dobrém určitě nebudu.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya.

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues