Výjezd na Evropskou ligu

I přes vyřazení ze skupiny Ligy mistrů nám los Evropské ligy nabídl více než zajímavého soupeře s úžasnou fotbalovou tradicí – SSC Neapol. Ještě před losem jsem byl rozhodnutý, že na Neapol se chci rozhodně podívat, a proto jsem po losu neváhal a začal bombardovat Migueliho, jestli už jsou lístky k dispozici. A podvedlo se! Lístky jsem dostal, a tak nic nebránilo tomu se podívat na úžasný stadion Diega Armanda Maradony (San Paolo).

Z důvodu COVIDu bylo vše trošku jinak, lístky se nevyzvedávaly, ale obdrželi jsme je e-mailem, museli jsme mít platné očkování na vstup do stadionu, samozřejmostí bylo i nošení roušek. Nic z toho ale nemohlo překazit očekávání tohoto zápasu, za který by se ani Liga mistrů nemusela stydět. Na zápas jsme se nakonec dostavili všichni 4 členové naší Penya. Dokonce jsme se již jednou potkali na zápase Tottenhem – Barcelona, kde jsme zvítězili 4:2, což byl výsledek, který by se nám znovu líbil!

Zápas začal bohužel trošku smutně a to připomenutím války na Ukrajině, kdy oba dva týmy podpořili Ukrajinu za pomoci transparentu STOP WAR. Paradoxně utkání pískal rozhodčí z Ruska…ale to už asi patří na jiný web. I přesto, že sektor hostí byl omezený na polovinu kapacity a na zbývající polovině jsme museli sedět na každém druhém sedadle, tak jsme se rozhodně nechtěli nechat zastrašit domácí převahou a od začátku byla skvělá atmosféra. A naši hráči nám podporu vrátili hned od první minuty skvělým nasazením a napadáním soupeře, ze kterého byly krásné dva góly v úvodních minutách. Po trošku nešťastné penaltě jsme ale do poločasu získali vedení opět o dva góly. Vedení o přestávce o dva góly dá vzpomenout na slavnou Csaplárovu past, ale naštěstí Neapol trénoval Spalleti, který o ní asi neví. Po přestávce už Barcelona udržovala náskok, a i nadšení na zvrat ze strany Neapolských fanoušků se vytrácelo a po 4 gólu Auby začali odcházet domů. Náš kotel se je snažil udržet alespoň skandováním JUVE JUVE VAFFANCULO, za což nás kotel domácích odměnil potleskem, ale to bylo vše od domácích fanoušků.  Po konci zápasu už se mohlo jenom slavit a čekat až nás pustí ze stadionu, toto se bohužel protáhlo na celou 1 hodinu. Ze stadionu jsme odcházeli v kordonu policistů, který nás dovedl do přistavených autobusů.

Ač se jednalo „pouze“ o zápas Evropské ligy, tak dal opět připomenout, že FC Barcelona stále patří mezi evropské velkokluby a může se rovnat nejlepším evropským týmům, ba co víc, může je porážet. Tento zápas dal zase všem naději, že se blýská na lepší budoucnost! Visca el Barça!

Jan Doležal