BARÇA VS SEVILLA: FANKLUB OPĚT NA CAMP NOU

Vítězný zápas basketbalistů v Eurolize v úžasné atmosféře, prohlídka města v perfektním počasí, výhra házenkářů v Lize mistrů, Turó de la Rovira, Tibidabo, posezení v Pivobaru, večeře v Messiho restauraci a samozřejmě skvělý zápas se Sevillou s nezastavitelným Pacem. Zájezd na utkání Barçy se Sevillou se vydařil dokonale.

Hned 25 lidí se tentokrát vydalo na zájezd, který pořádá náš fanklub Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues ve spolupráci s cestovní kanceláří CoolCamp. K servisu tentokrát nově přibyl také fotograf/kameraman z Cheesemedia, který obstaral fotky a úžasné vzpomínkové video (brzy se ke všem dostane).

Po společných výjezdech na Málagu, Espanyol a Valencii v minulé sezóně přišel na řadu první zájezd v sezóně nové. Byla vybrána Sevilla, a to hlavně z důvodů termínu a prestižnosti zápasu. Nakonec se tento víkend v Barceloně konalo ještě utkání basketbalistů, házenkářů, ženského týmu, dorostu a týmu pozemního hokeje.

Než se dostanu k samotné cestě a celému výletu, musím se krátce vyjádřit k letecké společnosti Ryanair. Díky nim mi totiž přibylo hodně vrásek.

Ryanair nově lítá z Prahy přímo do Barcelony, a tak jsem se je rozhodl vyzkoušet. 25 rezervací proběhlo v pohodě, problém nastal až při online check-inu. Odbavení jsem dělal o dost dříve těm, kteří chtěli sedět vedle sebe. Při odbavení je potřeba vyplnit datum narození, číslo občanky či pasu, dokdy platí a podobně. Což jsem udělal, bohužel mi ale přišel boarding pass úplně někoho jiného. Jméno na letence tak nesouhlasilo s údaji, které jsem vyplnil. Řekl jsem si, že jsem se možná přehlédl a udělal chybu, a tak jsem udělal další, s tím že špatnou letenku vyřeším později. Vše jsem kontroloval asi 10x – ale zase, boarding pass přišel na někoho jiného, než komu jsem check-in původně dělal. Bohužel Ryanair nemá žádnou českou infolinku a na ostatní se stejně nedovoláte. Ke komunikaci jsem tak použil živý chat, který Ryanair preferuje. Tam mi doporučili úžasné řešení – mít nejnovější verzi prohlížeče, vymazat veškerou historii a check-iny dělat v anonymním režimu, aby se to neopakovalo. Už tato rada sama osobně působí dost podivně, naštěstí mi opravené letenky poslali.

U dalšího check-inu jsem podivnou radu tedy poslechl. V nejnovější verzi Chromu jsem vymazal historii a odbavení dělal v anonymním režimu. Pomohlo to? Ne. Dokonce mi přišel boarding pass fanouška, který ani neletěl na Sevillu, ale až na druhý zájezd (prosincové utkání s Deportivem). A aby toho nebylo málo – fanoušek je ještě dítě, které ale u Ryanairu nejde odbavit online. Což tentokrát šlo, protože údaje (tedy i datum narození) jsem vyplňoval úplně pro někoho jiného.

A tak znovu začal kolotoč s živým chatem, který dost často vypadával. Co to znamená? Že se znovu musí počkat na spojení, ale hlavní problém je, že vás to pokaždé spojí s úplně někým jiným, kterému tak musíte celý problém vysvětlovat znovu.

I to se nakonec vyřešilo. Ale přišlo další odbavování a další chyby. Například jsem provedl odbavení, zaplatil, ale letenka mi nepřišla. Abyste si dokázali představit, kdo na live chatu Ryanairu pracuje, přidávám příklad komunikace: Moje otázka zněla: „Provedl jsem odbavení, vybral si místa a zaplatil, ale nepřišel mi boarding pass, co teď?“ Jaká byla odpověď? „Musíte udělat check-in, aby vám přišel boarding pass“. Už jsem začínal ztrácet nervy…

Kromě starostí, jestli vůbec všichni odletí, tady byl další problém – politická situace ve Španělsku/Katalánsku. Jet sám, byl bych asi docela klidný, ale fakt, že je tady možnost, že se zápas odloží nebo se bude hrát za zavřenými dveřmi, když se mnou jede dalších 24 lidí, byl dost znepokojující.

Vše se ještě umocnilo, když týden před odletem vyhlásili v katalánském parlamentu nezávislost na Španělsku. Situace se tak mohla dost vyhrotit. A olej do ohně přililo ještě zatčení některých ministrů a činovníků katalánské vlády a parlamentu. O celé situaci mě detailně informoval náš externí spolupracovník Jiří Pešek (Phoenicks), za což mu děkuji.

I když jsme odlétali až v pátek ve 14:35, do Prahy jsem se vydal klasicky již den předem, abych mohl na letiště vyrazit hned ráno a u Ryanairu se ujistit, že vše proběhne hladce.

Naštěstí mě paní na přepážce ujistila, že stačí, aby souhlasilo jméno na letence se jménem na cestovním dokladu. Veškeré další informace jsou při letu do Schengenského prostoru vlastně zbytečné. Už jsem tedy nebyl tolik nervózní, i když nervozita úplně zmizela až poté, co byli všichni v letadle. A mezi naší skupinou se tentokrát objevil i nejmladší účastník zájezdů Kryštof – budoucí prezident.

Po příletu jsme se vydali metrem k našemu ubytování – Hostelu One Sants. Ten je vzhledem ke své poloze pro výjezdy naprosto dokonalý. Po ubytování a krátkém rozchodu na nákup a vybalení jsme se vydali ke Camp Nou. Nejprve jsme udělali zastávku u La Masie a potom již u samotného stadionu. Socha Kubaly, svatostánek a samozřejmě pivo s výhledem na stadion.

Pak jsme vyrazili na basket. Na programu totiž bylo utkání Barçy s Olympiacosem v Eurolize. Basket je v Barceloně velice populární, a tak bylo téměř vyprodáno. Kapacita Palau Blaugrana je 7 500 osob, což pro některé byl velice zajímavý fakt. Dracs tradičně dorazilo hodně, ale ze začátku bylo v hale úplné ticho, až mi to přišlo podezřelé. Až po pár minutách nám došlo, že se jedná o tichý protest proti zatčení ministrů katalánské vlády. Dlouhých 5 minut bylo ticho, ale poté vypuklo peklo, když celá hala vestoje začala skandovat „Libertat! - Libertat!“ To trvalo dalších 5 minut, potom přišla na řadu katalánská hymna a pak již tradiční chorály. Atmosféra to byla vskutku elektrizující.

I když Barça prohrávala 8:0 a na začátku to nevypadalo moc dobře, nakonec pohodově vyhrála 73:51. Po skončení utkání jsme se přesunuli na hostel, kde jsme u piva debatovali o fanklubu, Barceloně a dalších důležitých věcech.

V sobotu bylo více možností jak si pobyt v Barceloně užít. Ale vzhledem k nejistému počasí jsme se hned ráno vydali na prohlídku města, dokud bylo hezky, a tak jsme vynechali zápas ženského týmu na MiniEstadi. Prohlídka začala klasicky u Hospital de Sant Pau. Následoval Gaudího skvost Sagrada Família, kde je zastávka vždy nejdelší. Kochat se tímto dílem opravdu jen tak neomrzí. Cesta pokračovala po Passeig de Grácia kolem Gaudího domů až na Plaça de Catalunya. Pak Palau de la Música Catalana, Catedral de Barcelona a Plaça Sant Jaume, kde sídlí katalánská vláda. Všude byl naštěstí klid a žádná demonstrace či konflikty se nekonaly.

Přes Plaça Reail jsme se nakonec dostali až do přístavu, kde byl rozchod. Do přístavu se jde po La Ramble – přiznám se, že to nebyl úplně příjemný pocit, i když možnost, že se podobný útok zopakuje na stejném místě, je téměř nulová. Někteří se vydali na cestu lodí, jiní na vyhlídku ze sochy Kolomba, další pak vyrazili nakupovat do MareMagnum.

Jelikož už několik účastníků se mnou tuto trasu šlo, vyrazili místo ní na trasu druhou, kde průvodcovali Simona a Martin. Tato prohlídka začínala u Arc de Triomph a přes Parc de la Ciutadella vedla do Olympijského přístavu a následně po pláži až k Port Vell, kde byl při rozchodu stejný program jako u naší skupiny.

Následovala cesta na Camp Nou a hlavně do Botigy. Krátká pauza na hostelu a zájemci vyrazili na házenou. Tým Barçy se utkal se Záhřebem v Lize mistrů. Kuba s Patrikem a Míšou se rozhodli toto utkání trošku zpestřit, a tak chtěli pronést 3 litrové petky coly s rumem. Bohužel u takového množství nepomůže ani to, když před pořadateli vyhodíte od flašek víčko. Maximálně se totiž může pronést 0,5 litru. Návrh, že před pořadatelem polovinu vypijí, ho obměkčila, a tak nám doporučil půjčit si na baru 6 kelímků, kam se rum s colou přelil.

Utkání bylo ve vysokém tempu, padaly nádherné góly, ale nejvíce zaujal gólman Barçy, který chytal opravdu i nemožné, předváděl úžasné zákroky, a když útočila Barça, tak si v klidu šel pokecat na lavičku nebo se napít.

Rum s colou, který dostal podle názvu rumu přezdívku Puyol, nás docela nakopl, a tak se fandilo velice dobře. I na tomto zápase proběhl protest, kdy bylo 5 minut absolutní ticho a poté se začalo skandovat „Libertat! - Libertat!“ a až pak normálně fandit.  Barça nakonec vyhrála o deset bodů 32:22 a my jsme se ihned po skončení vydali na Camp Nou. Zápas se Sevillou se totiž nezadržitelně blížil.

Bohužel začalo pršet a to tak, že hodně. Pláštěnku si řada z nás nekoupila, když jsme přece v Barceloně a ono to za chvíli přejde… nepřešlo. Sraz u znaku fanklubu proběhl i s dalšími členy fanklubu, kteří na toto utkání vyrazili po vlastní ose. Po fotkách a také skandování „kdo neskáče, není Čech“ jsme se vydali na svá místa. Bohužel stále lilo, a tak jsme byli spíše schovaní v útrobách stadionu. Počasí se podepsalo i na návštěvě, a tak si na toto prestižní utkání našlo cestu „jen“ 71 tisíc lidí.

Déšť neustával, a tak jsme si ještě z kartonu, který ležel za barem, vyrobili podsedáky a mohlo se vyrazit. Google hlásil, že to za chvíli přejde. Kotel zůstal prázdný a až po pár minutách přišlo několik fanoušků s nápisy, které vyjadřovali nesouhlas s politickou situací a především pak se zatýkáním politiků. 10 minut bylo ticho a nefandilo se, a potom přišlo již tradiční skandování „Libertat! - Libertat!“. V tu dobu všichni zbývající členové kotle vyběhli z útrob stadionu a naplno začali skandovat a fandit.

Déšť neustával a pršelo opravdu hodně. O poločase Google informoval, že sice nepřestane pršet v 9, ale v 10 už by mělo. Ale nepřestalo… Barça měla řadu šancí, ale tu svou proměnil pouze Paco. Ve druhém poločase sice Sevilla srovnala, ale zabiják Paco znovu udeřil. Stejně jako s gólem Gomése proti Valencii jsou 2 góly Paca něco, co jen tak neuvidíte.

Šance byly i na další góly, ale štěstí nepřálo ani Messimu. Do zápasu zasáhl také idol fanoušků Paulinho. Po zápase byly 2 možnosti – buď vyrazit rovnou do Pivobaru anebo se jít převléct a teprve pak vyrazit směr československá hospůdka. Vzhledem k tomu, jak byli skoro všichni promočení, se vyrazilo na hostel. A zrovna přestalo pršet… Za celé 4 dny nakonec pršelo pouze 3 hodiny – v čase zápasu.

Pak jsme se sešli v Pivobaru. Po zkušenostech Pavla, Lukáše a Ládi určitě doporučujeme nejezdit ze zápasu autobusem. Respektive ani na něho nečekat - bude přecpaný a nepustí vás dovnitř. A pokud metrem, tak ideálně modrou linkou. Zelená je příliš blízko stadionu a na metro jsou několik desítek metrů dlouhé fronty. V hospodě jsme tak i se zastávkou na hostelu byli dříve, než oni. V Pivobaru jsme vítězství zapili tradičně Plzní a nechyběl ani bramborový salát a řízek či smažený sýr.

V neděli jsme se vydali na Turó de la Rovira, odkud je nejlepší výhled na celou Barcelonu. Ti, kteří zde již byli, vyrazili na Tibidabo a k Bellesguardu, kde průvodcoval Pavel. Počasí bylo úžasné, takže k návštěvě vyhlídek naprosto perfektní. Turó de la Rovira už se v současné době dá považovat za známou turistickou atrakci, a tak zde potkáte hodně lidí. Trošku tím ztratila své kouzlo, ale výhledy jsou stále dech beroucí.

Potom jsme vyrazili na Camp Nou, kde jsme si dali Estrellu a kochali se naším svatostánkem. Seděli jsme, pili jsme… až nám zavřeli Camp Nou Tour. Google sice hlásil, že je otevřeno až do 18:00 (stejně jako tabule u Camp Nou), ale realita byla jiná. A tak jsme se přesunuli do fanshopu a pak na hostel, kde jsme s pitím pokračovali na terase a později dole v klubovně.

Mezitím mezi nás Petr přinesl velice vzácný suvenýr – podepsaný dres Ronaldinha. Ten mu předal před lety kolega, kterému se Ronaldinho podepsal na nějaké akci pro novináře. Vůbec ani nevěděl, o koho jde a jen to komentoval se slovy „podepsal se mi nějaký zubáč, tak jestli ten dres chceš, je tvůj.“ Petr si ho samozřejmě velmi rád vzal.

Pak již byl na programu jeden ze zlatých hřebů zájezdu – večeře v Messiho restauraci. Rezervace pro tolik lidí je trošku složitější, zvlášť když se musí polovina průměrné útraty zaplatit předem, stejně jako zaslat seznam vybraných jídel. Ale i to se zvládlo. V restauraci už nenajdete podepsané dresy El Tridente, ale pouze Messiho a Suáreze. A také Zlatou kopačku Messiho. Konečně taky začali čepovat pivo do půllitrů (zřejmě kvůli zkušenosti s Fouskem). Drtivá většina lidí si dala oblíbené Messiho jídlo – Milanesa napolitana a caballo.

Poté jsme vyrazili zpátky na hostel, kde jsme pokračovali v pijatice. Koupilo se opravdu hodně rumů a hlavním nalévačem se stal Kuba, který nikoho nešetřil. V jednu ráno nás z hostelu museli poslat ven, ale ani to nás nezastavilo. Trošku se divím, že nepřijeli policisté, přeci jen jsme byli dost hluční. Někteří se dokonce snažili nastartovat bagr, který stál u stavby před hostelem. Naštěstí šel pouze zapnout maják.

Mně se mezitím vybil mobil a při odchodu do postele jsem ho nebyl schopný zapojit do nabíječky. A tak mě ráno před odletem musela vzbudit Simona – kdo ví, jak bychom jinak stíhali letadlo. Po sbalení jsme vyrazili na metro směr letiště, kde jsme se opět setkali se schopnými zaměstnanci Ryanairu, kdy slečna nejprve odmítla vydat letenku jednomu z mladších účastníků, protože ani nevěděla, že se děti online odbavit nemůžou.

Vše nakonec dobře dopadlo a odletěli jsme úplně všichni. Jako bonus s námi letěl Viktor se ženou z Prostřena, které můžete znát z Kazmovy One Man Show. Všechny týmy Barçy vyhrály a my tak měli 100% bilanci, což se při našich výletech nestává zase tak často. Zájezd tak dopadl perfektně, což ještě týden před odletem vzhledem k politické situaci a komplikacím s letenkami tak nadějně nevypadalo.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem účastníkům, tedy Lukášovi, Karlovi, Romanovi, Michalovi, Kubovi, Ivetě, Kláře, Michalovi, Pavlovi, Láďovi, Martinovi, Šimonovi, Petrovi, Kryštofovi, Martinovi, Markovi, Markétě, Pepovi, Tomášovi, Jardovi, Michalovi, Patrikovi, Simoně a Míše.

Speciální poděkování patří Simoně a Pavlovi za pomoc při průvodcování. Patrikovi z Cheesemedia za úžasné fotky a CK CoolCamp za možnost tyto zájezdy pořádat.

Věřím, že se všem zájezd líbil a že jsme se v Barceloně určitě neviděli naposledy.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues