VÝJEZD NA BARCELONSKÉ DERBY: FC BARCELONA VS RCD ESPANYOL

Když se v červenci rozlosovala španělská liga, nabízela se možnost výjezdu hned na několik zápasů. Já byl však od začátku rozhodnut, že chci na vlastní  kůži zažít atmosféru Barcelonského derby.

Oslovil jsem tedy několik členů fanklubu a nakonec finální sestava vykrystalizovala ve složení já (Migueli), JakubFCB, Redys a Mrazík, který sebou vzal ještě další dva známé.

Objednal jsem letenky, s Jakubem jsme vyřešili hostel a přes náš fanklub zažádali o lístky. Hostel byl vyřešený hned, i když jsme několikrát rezervaci museli měnit, vše bylo velmi rychlé a nakonec se jednalo pouze o kosmetické úpravy. To s letenkami to letos bylo trošku složitější. První let nám zrušili a druhý upravovali čas, první reakce, zvlášť po zrušení původního letu byly negativní, jak se později ukázalo, bylo to to nejlepší, co nás mohlo potkat. Zápas byl totiž překvapivě určen na páteční večer, přesněji 21:00. Původním letem jsme měli do Katalánské metropole dorazit až 22:05. Na stadion bychom se tak dostali až po skončení zápasu, což by zrovna ideální nebylo. Nakonec jsme ale byli v Barceloně už ve 14:00 a po cestě do hostelu a ubytování jsme se pomalu začali připravovat na zápas.

Procházeli jsme kolem Camp Nou a obhlíželi suvenýry a pomalu se blížili k hotelu Princesa Sofia, kde podle našich informací měli být ubytováni hráči. U stánků se suvenýry mně nejvíce překvapila možnost koupě šály tvrdého jádra Barcelonských fanoušků, Boixos Nois. Představa, že má na sobě nějaký Japonec s tabletem, který zná sotva Messiho, šálu těch největších fanoušků mně opravdu iritovala.

Další věc ze které jsme nebyli vůbec nadšeni byla všudypřítomná reklama na Qatar Airways a pořád jsem si kladl otázku, jestli to za těch 30 mega ročně vůbec stojí. Prošli jsme kolem staré budovy La Másia, vedle které bohužel už neleží hřiště, na kterém hráli například Valdés, Puyol, Iniesta či Xavi, protože muselo dát přednost parkovišti.

Zastavili jsme se tedy u hotelu a já se šel zeptat místního hlídače, jestli tady hráči opravdu pobývají. S velkou ochotou mi nejenom sdělil, že tady hráči jsou, ale také mi potvrdil můj předpoklad, že budou v nejvyšším patře. Po menším váhání jsme se s JakubemFCB vydali do hotelu.

Mysleli jsme si, že do nejvyššího poschodí se jen tak nedostaneme a tak jsme jeli do předposledního patra, bohužel přístup k nejvyššímu patru nebyl vůbec jednoduchý a tak jsme prošli přes několik zákazů vstupu, kuchyň, kde měl přístup jen personál a schodiště až k nejvyššímu patru. Tam jsme opět museli projít přes kuchyň – bohužel si náš všiml jeden člen obsluhy, který nás poslal pryč. Nevzdali jsme se…vrátili jsme se do výtahu a zkusili vyjet až do nejvyššího patra - povedlo se. Po pár krocích se před námi objevila luxusní jídelna, ve které neseděl nikdo jiný, než Carles Puyol. Bohužel z naší přítomnosti jsme byli nadšeni pouze my – nikoliv obsluha, která ihned volala ochranku a dokonce nám bránila v tom si našeho kapitána vyfotit. Což se ale nakonec i přes jejich snahu povedlo, i když kvalita fotografie není příliš vysoká.

Nechtěli jsme mít nějaké oplétačky s ochrankou, přece jenom vidina toho, že přijdeme kvůli nějakému porušení zákazu vstupu o zápas nás trošku děsila a tak jsme se vydali zpátky dolů do haly. Plní zážitků a emocí jsme se vydali ke Camp Nou. Před branami stadionu jsme museli ale nějakou dobu čekat, protože personál nás dovnitř pustil až 75 minut před začátkem zápasu. Nejprve jsme se vydali k bráně 66, kde má čestné místo znak našeho fanklubu. Po pár fotkách jsme se vydali na naše místa. 

Do útrob stadionu by se měl každý fanoušek dostat až po řádné prohlídce a na stadion by si neměl vzít nic, co by mohlo ohrozit bezpečnost, zvlášť na takový zápas jako je Barcelonské derby. Nakonec jsem prošel i s metr a půl dlouho tyčí na fanklubovou vlajku.

Místa jsme měli pár řad za kotlem, nejprve jsme však šli co nejblíže trávníku udělat pár fotek stadionu a také hráčů, kteří se začali rozcvičovat. Byli jsme tak blízko hrací plochy, že nás hráči slyšeli a tak po pár výkřicích „Vicky“ se Valdés otočil a pozdravil nás. Jen o pár chvil později naše místo zaujal Katalánec, který na Valdése řval „Victor, Te quiero“ a přemlouval Victora k setrvání. Toho to po pár minutách přestalo bavit, Katalánec se však nenechal odradit a po našem golmanovi řval ještě asi dalších 20 minut.

Se sestavou jsme byli nadmíru spokojeni, k dokonalosti chyběla pouze přítomnost Carlese Puyola. Ale se strécem (JakubFCB) jsme si řekli, že když už jsme s ním byli na večeři, vidět ho hrát nepotřebujeme.

Vlajku Penyi jsme nakonec připevnili nad schodiště co nejblíže trávníku, což se nakonec ukázalo jako správná volba, jelikož byla vidět i v televizi během přenosu a navíc byla na očích celému Camp Nou a hlavně kotli. Těsně před zápasem se řada fanoušků přemístila o pár řad níže, čehož jsme také využili a posunuli se do první řady přímo ke kotli.

Zápas zřejmě v televizi nebyl nijak pohledný, my jsme si ho ale hlavně ke vzdálenosti k hráčům a úžasné atmosféře užívali plnými doušky. Jenže čas plynul a nervozita stoupala, naštěstí nás vysvobodil Alexis po úžasné asistenci Neymara. Musím říct, že nikdy jsem si žádný gól neužil jako právě tento. Stadion byl v extázi. I přes perfektní atmosféru, která na stadionu a hlavně v našem sektoru panovala jsem byl zklamaný z fanoušků, protože drtivá většina z nich nezná téměř žádný chorál a u některých jsem měl pocit, že ani neví kdo za Barçu hraje. Jeden fanoušek se mě o poločase dokonce zeptal, jestli hraje Neymar.

Druhá věc, která mi nebyla příliš po chuti, byl fakt, že celý stadion skandoval vlastně jen v době, kdy se skandovalo „IN-INDE-INDEPENDENCIA“, což je sice hezký pokřik, ale pokud vím, tak na Camp Nou hrála FC Barcelona nikoliv Katalánsko, takže by bylo dobré, kdyby hrdí katalánci fandili během celého zápasu a nikoliv pouze v době vyvolávání nezávislosti Katalánska.

Zápas se blížil ke konci a stále nebylo jisté, jestli to nakonec Blaugranas dotáhnou do vítězného konce. U náznaku šancí Espanyolu to Jakub komentoval slovy: „Jestli jim tam padne nějaká s*ačka, tak vykopnu sedačku“. Zápas skončil, bohužel řada „fanoušků“ opustila stadion ještě před koncem zápasu a než dohrála klubová hymna, tak byl stadion téměř prázdný. My jsme si atmosféru našeho svatostánku vychutnávali spolu s kotlem do poslední možné chvíle a pak jsme ve vítězné náladě vydali zpátky na hostel, kde jsme náš triumf zapili Redysovou vynikající třešnovicí.

Sobotní den začal další strécovou hláškou, kdy po probuzení prohlásil, že je zmuchlaný jak papírová dvacka. Vydali jsme se do přístavu a následně na pláž, kde bylo tak nádherně, že bychom tam nejraději strávili celý den, plán byl ovšem nabitý a tak jsme se vydali na známou lanovku. Nakonec jsme se na lanovku šli pouze já a Jakub a zbytek zatím procházel okolí pláže, přístavu a následně La Rambly. Lanovka byla trošku vratká a nevypadala zrovna nejbezpečněji, přesto to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Těžko hledat lepší místo na výhled na celou Barcelonu. Během cesty lanovkou jsme zkusili rozeřvat celou kabinu chorálem „Madridista, qui no boti“ ale z pochopitelných důvodů se neujal.

Z lanovky jsme se vydali kolem pláže a přístavu na La Ramblu a zašli jsme se také podívat na Catedral de Barcelona. Po nakoupení několika suvenýrů jsme se vydali zpátky na hostel a začali se připravovat na další zápas, tentokrát na in-line nebo pozemní hokej, nějak jsme se vzhledem k pravidlům a vybavení hráčů neshodli J. Ještě předtím jsme se vyfotili u sochy Kubaly a u znaku klubu před kancelářemi FC Barcelony. Také jsme navštívili FC Botiga, která byla ovšem pouze provizorní, protože původní prodejna se opět rekonstruuje a i když byl obchod asi 10x menší, každý si nějaký ten suvenýr koupil. Posilněni 6x destilovanou tekutinou jsme se vydali do kotle, kde jsme se seznámili se skupinu Sang Culé. Těm se velice líbil jak název, tak hlavně vlajka našeho fanklubu. Zápas byl úžasný a i přesto, že na stadionu bylo jen několik stovek lidí, byla atmosféra skvělá a to zásluhou právě našeho sektoru. Zápas nakonec skončil vítězstvím 10:5 a my se tak spokojeni mohli vydat zpátky na hostel a pokračovat v oslavách. 

V neděli jsme nechtěli porušit tradici a tak jsme se vydali na další zápas, tentokrát basketu. A i přes přísnější kontrolu se mi opět povedlo pronést  přímo do haly další zakázané věci, například flašku vodky. Místa jsme koupili kousek od sektoru Dracs, připevnili vlajku Penyi ať je na očích celé hale a mohlo se začít fandit. Při připevňování fanklubové vlajky jsem navíc našel míč ze včerejšího utkání hokejistů a tak mám doma velmi zajímavý suvenýr. Neodolali jsme a šli jsme přímo ke kotli, trvalo to jen pár vteřin a jeden z šéfů kotle nás pozval, abychom fandili s nimi. Ocitli jsme se tak (stejně jako minulý rok na futsale) přímo v kotli skupiny Dracs. Atmosféra byla naprosto úžasná, stejně jako zápas. I když Barça prohrávala až o 10 bodů, nakonec vše otočila a zaslouženě vyhrála.

Po zápase jsme se vydali opět do přístavu, tentokrát navštívit proslulé akvárium, které je sice nádherné, ale abych se přiznal – čekal jsem víc. I přesto jsme si prohlídku opravdu užili, zvlášť žraloky, rejnoky a tučňáky, kteří okouzlili hlavně Mrazíka. Z akvária jsme se vydali přes La Ramblu se zastávkou na hostelu k Sagradě a Tower Agbar. Po prohlédnutí těchto památek jsme se vydali do pivobaru, kde jsme se kromě našeho prezidenta fanklubu Valda setkali také s Markem Vítem, kterého doprovázel bývalý fotbalista Slávie a reprezentant Československa, Jiří Jeslínek.

Po pár Plzních jsme se vydali zpátky na hostel, kde jsme se sbalili a šli spát. Na druhý den brzo ráno jsme se vydali na letiště a odtud zpátky do ČR, což nesl nelibě hlavně JakubFCB, který dal všem jasně najevo, že nesnáší Českou republiku a hlavně Pražáky. Kromě přemýšlení nad dalším výjezdem měl stréc opět několik hlášek, ale žádná z nich se nehodí zveřejnit. Dojeli jsme na hlavní nádraží, kde jsme se rozloučili a vydali se do svých domovů. Například do luxusní rezidence v Blansku.

Výjezd to byl opět perfektní, zápas skvělý s úžasnou atmosférou, utkání dalších sportů hlavně díky fandění v kotli famózní a město se svými památkami, počasím a atmosférou je prostě dokonalé. Tak snad zase příště…

Visca el Barça i visca la nostra Penya!

 

Tomáš „Migueli“ Škurek

1.viceprezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues