BARÇA VS SEVILLA ANEB GÓLOVÉ HODY NA CAMP NOU

Stejně jako minulou sezónu i letos byl první zájezd fanklubu do Barcelony na zápas se Sevillou.

Ještě před odletem jsem se musel potýkat s dost nefér jednáním klubu (alespoň podle mého názoru). Nejen, že se nově s blížícím se zápasem zvedají ceny lístků i pro fankluby, ale po prodeji pro Socios se nejprve spustí prodej lístků pro veřejnost a až poté pro oficiální penye. Lístky vedle sebe a ta nejlepší místa je tak ještě těžší koupit a také to vyjde dráž. Tyto dvě praktiky klubu mě opravdu iritují a udělám maximum, aby v Barceloně toto rozhodnutí změnili. Veškeré detaily o vstupenkách naleznete zde.

Druhou špatnou zprávou před odletem bylo uzavření Messiho restaurace, tedy minimálně pro „obyčejné“ lidi. Nově totiž tento podnik slouží pouze pro firemní večírky a soukromé akce. Minimální rozpočet? 3 000 euro. I když jsme v tomto podniku udělali vždy docela velkou útratu, této částce se nepřiblížíme. A nepomůže ani fakt, že je restaurace kompletně prázdná a nikdo si žádnou z místností nerezervoval, rezervaci bez minimální útraty 3 000 euro prostě nedostanete.

Do Prahy jsem se vydal tradičně vlakem, kde jsem potkal dalšího fanouška Barçy – jak jsem později zjistil, i jemu a jeho spolucestovatelům jsem zařizoval lístky. Sraz proběhl klasicky přímo na letišti. Poslední dobou bývá zvykem, že odletová brána se na obrazovkách zobrazí až těsně před odletem (někdy až po oficiálním čase uzavření brány). Na tento nešvar však existuje jednoduché řešení – stačí napsat číslo letu do Googlu a číslo brány víte několik hodin před odletem.

Vzhledem ke zpoždění se brána zobrazila až po čase, kdy již měla být uzavřena. Když tak dorazili nervózní cestující, byli docela v šoku, protože brána opravdu zavřena byla, ale z trošku jiného důvodu – ještě ani nebyla otevřena. Let měl totiž zpoždění, o čemž samozřejmě ale nikdo nikoho na letišti neinformoval.

Po ukázání letenek jsme nastoupili do autobusu, který nás měl zavézt k letadlu. Na něm bylo napsáno Vienna  - podle obsluhující “zřejmě chyba“. Když pak ale autobus zastavil poblíž letadla s velkým nápisem  Austrian, docela jsem znervózněl. Naštěstí jen dával přednost a pak nás už zavezl k našemu letadlu do Barcelony.

Po přistání si mě další fanoušci, letící s jinou cestovní kanceláří, tradičně spletli se svým průvodcem a mohlo se vyrazit na ubytování. Kromě zpoždění nás čekala další nepříjemnost – déšť, a to docela vydatný. Zahájení výletu tak určitě nebylo ideální. Po ubytování a nějakém tom pivku jsme šli spát a načerpat síly na sobotní program.

Ten byl zahájen obsáhlou prohlídkou města. Začalo se u Hospital Sant Pau a postupně jsme se vydali kolem Sagrada Família k Passeig de Grácia, kde jsou domy Gaudího, až na Plaça Catalunya. Po krátké pauze byla na programu další památka UNESCO Palau de la Música Catalana a poté již Catedral de Barcelona. Následovalo „politické“ náměstí Sant Jaume a potom přes Plaça Reial na Ramblu.

. 

Odtud jsme se vydali ke Camp Nou, kde jsme udělali pár společných fotek, a pak se vypravili do fanshopu a odtud na pivo hned vedle sochy Kubaly. Moc míst s lepším výhledem na náš svatostánek, než je toto, zřejmě nenajdete.

Já se ještě vydal k novým pokladnám, kde jsem si vyzvedl lístek na večerní zápas. Pro Socios je nově akce, a tak se dá lístek pořídit hned s 50% slevou. Má to 2 háčky – můžete si vybrat pouze sektor, nikoliv přesnou řadu a sedadlo, a také si lístek musíte vyzvednout osobně v den zápasu. Což by mohl být s nabitým programem docela problém, a tak jsem po tomto zjištění nebyl příliš nadšený. Ale po vyzvednutí se naopak nadšení výrazně zvedlo, jelikož mi klub přidělil lístek do VIP sekce (na webu je cena tohoto sektoru cca 300 euro).

Po pivu u Camp Nou jsme ještě chvíli poseděli na terase hostelu a pak se vydali na MiniEstadi, kde nás čekalo utkání Barçy B s prvním týmem tabulky Villarrealem B. Výkon hráčů béčka nebyl vůbec špatný, naopak. Bohužel do vedení se dostala žlutá ponorka. Nejlepší výkon podával Aleňa a mladíček Puig. Utkání jsme vzhledem k časům výkopů neviděli celý (nakonec 1:1) a vydali se na Camp Nou. Tradiční foto u znaku fanklubu a poté jsme již vyrazili na svá místa.

Já měl vstup na Camp Nou přes VIP bránu a červený koberec, což jsem si náležitě užil. Snad na mě bude klub takto hodný i příště.

U pořizování fotek na stadionu jsme řešili, jestli se dá s někým přehodit, pokud nejsou místa vedle sebe. Ti, se kterými jsme sedadla chtěli vyměnit, byli také Češi, takže to problém samozřejmě nebyl. Celkově bylo na tomto zápase až neuvěřitelně hodně Čechů, někteří z nich byli samozřejmě naverbováni do fanklubu.

Před utkáním zahrála na počest nedávno zesnulé operní pěvkyně Montserrat Caballé její nejznámější píseň Barcelona, kterou nazpívala s Fredym Mercurym. Následoval bouřlivý potlesk ve stoje.

Zápas začal a hned za 2 minuty jsme se mohli radovat z gólu. Novinkou je, že záznamy branek a šancí se zobrazují i na velkoplošných obrazovkách, takže jsme si gól mohl vychutnat hned několikrát.  Za chvíli přišel druhý gól, tentokrát se prosadil po nádherné akci Messi (který se bohužel o chvíli později zranil).

Atmosféra na stadionu, kde si našlo cestu přes 88 tisíc diváků, byla úžasná a ještě se zlepšila po třetím gólu, který z penalty vstřelil Suárez. Kromě střelců si největší ovace mohl vychutnat ter Stegen, který předvedl opravdu neuvěřitelné zákroky. Bohužel na tečovanou střelu byl krátký, a tak Sevilla snížila na 1:3. Na tento gól ovšem odpověděl nádhernou střelou Rakitić.

Na konečných 4:2 snížila Sevilla v závěru střelou, se kterou ani čarující Němec nemohl nic udělat.

Následovalo tradiční posezení v jednom z barů a pak pokračování na hostelu, kde byla velkou zábavou hra Jenga. Někteří se kolem třetí ráno začínali domlouvat na odvozu do města – myslel jsem, že si dělají srandu, ale nedělali, což jsem zjistil až ráno. Na Camp Nou tour tak s námi 3 z nich nevyrazili, jelikož na hostel se vrátili až v 7 ráno. Jirka dokonce bez mobilu, takže ho tahle večerní/ranní akce vyšla docela draho.

Na Camp Nou tour naleznete znovu nové sekce – jedna je věnována Johanu Cruyffovi  a druhá basketbalové legendě Navarrovi. Po prohlídce stadionu jsme vyrazili na Turó de la Rovira. Naštěstí počasí se umoudřilo hned v sobotu ráno a po celý zbytek našeho pobytu bylo nádherně slunečno a přes 20 stupňů.

Po náročném výšlapu nás čekala odměna v podobě nejkrásnějšího možného výhledu na Barcelonu (možná výhled z Tibidaba se může rovnat, což porovnáme během dalšího zájezdu). Poté následovala další odměna, tentokrát v podobě pláže a moře. Počasí bylo opravdu ještě na koupání, čehož někteří využili.

Potom byla na programu trasa podél pláže až do přístavu Port Vell. Tady jsme se setkali s Patrickem, který je zde na Erasmu a nenechá si ujít skoro žádný domácí zápas.

Následovala večeře v Suárezově restauraci, což byla z pohledu fanoušků Barçy samozřejmě nejlepší náhrada za tu Messiho. A restaurace Chalito má hned několik výhod oproti Bellavista Jardín del Norte. Nemusíte předem posílat seznam jídel, která si dáte, a hlavně nemusíte předem platit polovinu předpokládané/průměrné útraty. I místo je o něco lepší a také ceny jsou mírně nižší, přitom porce jsou větší.

Jediné mínus je, že v této restauraci nenajdete žádné dresy či cokoliv, co by spojovalo restauraci s FC Barcelonou, tedy kromě majitele. I obsluha byla lepší a každému panák zdarma při odchodu mě přesvědčil o tom, že Messiho restaurace nebude v našem programu zase až taková ztráta.

Na řadě bylo poslední posezení na hostelu a znovu se hrála oblíbená Jenga. Tentokrát i s úkolem pro toho, kdo prohraje. Pokud byste chtěli vidět štěkajícího prezidenta fanklubu, jak běží po čtyřech do schodů, musíte vyrazit s námi :-D.

Závěrem děkuji všem zúčastněným za úžasné dny v Barceloně.

Předchozí zájezdy:

Málaga 2016

Espanyol 2016

Valencie 2017

Sevilla 2017

Deportivo 2017

Atlético 2018

Athletic 2018

Valencie 2018

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš „Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues