GAMPER CUP ANEB SETKÁNÍ S MIGUELIM

General Assembly, Světový Kongres Penyí a zápas s Bocou Juniors – to byly hlavní důvody tohoto výletu do Barcelony. Nakonec s obrovským bonusem v podobě setkání s jednou z největších legend klubu.

Do katalánské metropole jsem vyrazil tradičně z Prahy. Spolu se mnou cestovali především účastníci festivalu Brutal Assault, nikoliv fotbaloví nadšenci.

Do Barcelony jsem dorazil v neděli večer a po ubytování byl program jasný - zápas španělského superpoháru v některém z místních barů. Atmosféra byla skvělá a v baru byla řada zajímavých obrazů - ať už Messiho, Xaviho nebo celého týmu kolem Johana Cruyffa.

Zápas to byl velice napínavý a naštěstí díky nádhernému gólu Dembelého a neproměněné penalty Sevilly i úspěšný. Barça tak vyhrála svou první trofej v sezóně.

Pondělí bylo nabité především městem, jelikož je stále řada domů, památek a míst, která jsem dosud nenavštívil.

Svou trasu jsem začal v Palau Macaya, který se dá prohlédnout zdarma. Poté Casa Fuster. Následoval Casa Vicens, tedy další dílo Gaudího. Nádherný dům, který patří k těm nejhezčím v celé Barceloně (jak to bývá u Gaudího zvykem) a určitě za návštěvu stojí. Zajímavostí je, že dříve byl dům o polovinu menší – druhá polovina byla přistavěna až o několik desítek let později (a to již jiným architektem).

Na řadu přišel další z nejhezčích domů ve městě – Casa Terrades. Úžasná automatizovaná prohlídka s bonusem v podobě návštěvy střechy. A pro fanoušky FC Barcelony jméno Terrades určitě není úplně neznámé – ano, původní majitel domu je  jedním ze zakladatelů a pozdějších prezidentů klubu.

Po domech přišlo na řadu Museum Egipci, tedy Egyptské muzeum s řadou zajímavých sarkofágů, mumií a předmětů ze starověkého Egypta.

Po této prohlídce jsem vyrazil na oběd do Suárezovy restaurace Chalito, která je nedaleko Plaça Catalunya. Podnik je to pěkný a útulný, a co se týká jídla – objednal jsem si Milanesu (oblíbeného Messiho jídlo), abych mohl srovnávat a vyhrála právě Suárezova před tou z Messiho podniku. Oběd v této restauraci bude novinkou během našich zájezdů.

Mé další kroky směřovaly přes Raval ke kostelu Sant Pau del Camp, což je nejstarší kostel v Barceloně, poté na nově zrekonstruované tržiště Sant Antoni a samozřejmě proběhla také krátká zastávka u Camp Nou a v Botize, kde měli členové fanklubů v těchto dnech slevu 20 %.

Následně jsem se vydal do čtvrti Vallcarca, což je hodně specifické místo se zvláštní atmosférou a na první pohled byste určitě netipovali, že jste stále v Barceloně. Zde mi dělal průvodce Phoenicks, jehož znalosti Katalánska a Barcelony si můžete ověřit na jeho blogu. Navštívili jsme řadu zákoutí a turistům naprosto neznámých míst.

Druhý den jsem začal na Plaça Espanya, na programu byla především muzea. Nejprve archeologické muzeum, které sice obsahuje řadu zajímavých předmětů, ale není to zrovna muzeum, které by mělo být na vašem seznamu co v Barceloně navštívit na prvních místech.

Další na řadě bylo Etnologické muzeum, což pro mě bylo jedno z „nejnudnějších“, ale je odsud krásný výhled na město a lístek do tohoto muzea obsahoval i vstup do muzea Cultures del Món, což na druhou stranu bylo jedno z těch nejzajímavějších muzeí s řadou úžasných artefaktů především z Afriky a Asie.

Ještě jsem stihl Centre d‘Art de Santa Monica, což je výstava moderního umění na Ramble. Byly tam opravdu podivné předměty jako například invalidní vozík visící ze stropu či boty naházené do rohu (ano, opravdu to bylo součástí výstavy). Ale bylo tam i pár zajímavých děl jako například větráky namířené proti sobě, které posouvaly papírovou „lodičku“ s fixem, která tvořila samotné výtvarné dílo.

Po kultuře ve městě přišla na řadu první oficiální část programu – General Assembly, tedy setkání prezidentů fanklubů ze Světové federace penyí, na kterou dorazil i Toni Guil. Detaily si můžete přečíst zde.

Přítomni byli také členové z polské a slovenské penyi. Právě s prezidentem slovenského fanklubu a dalšími třemi členy jsem pak vyrazil na přátelský zápas Barçy B, což bylo skvělé rozhodnutí.

Jakmile jsme vešli na tribunu, hned první, koho jsem uviděl, byl legendární Migueli!

Přeci jen o něco zestárl, neseděl ve VIP sekci (která je na Miniestadi docela skromná), a Jozef a spol ze slovenské penyi nebyli úplně přesvědčení, že je to on.

Sedli jsme si kousek od Migueliho a jeho rodiny a já více než zápas sledoval jeho a ujišťoval se, jestli je to opravdu on. Na druhé straně kousek od nás seděl také Aleňa a v lóži pak samozřejmě Amor a Bakero, se kterými jsem se přesně před rokem také na přáteláku Barçy B vyfotil.

Byl jsem z toho nervózní, ale vím, že pokud bych za ním nezašel, litoval bych toho do konce života. Abych ho neotravoval během zápasu, počkal jsem na poločas a ihned vyrazil. Anglicky sice neuměl, ale Migueli to samozřejmě byl, to jsme si vyjasnili hned. S fotkou souhlasil, jen škoda, že jsem zrovna neměl u sebe dres s jeho jménem, které se určitě nevidí moc často.

Splnil se mi tak jeden z největších snů/cílů. Legenda, která dlouhé roky držela rekord v počtu odehraných zápasů za Barçu. Dlouholetý kapitán, jehož životopis byl můj první článek zde na webu. Srdcař a bojovník, který finále Poháru vítězů pohárů dohrál se zlomenou klíční kostí. Jedna z největších legend klubu. Prostě Migueli!

Poté jsme vyrazili na večeři, která je určena pro fankluby a která se koná venku hned u Camp Nou. Skvělé jídlo, hudba a úžasná atmosféra v super společnosti dalších culés z celého světa. Když v úvodním proslovu jmenovali pár fanklubů, které dorazily z celého světa, zmínili také Českou republiku. A dorazil i viceprezident Cardoner.

U stolu s námi seděli také dva starší pánové z jedné z katalánských penyí. Nevím, jestli to bylo tou neomezenou degustací vína, ale mysleli si, že jsem Novak Djokovic. Nevím, jak moc jsem Djokovicovi podobný, zato další z prezidentů jedné z katalánských penyí vypadal naprosto jako Florentino Peréz, což ho příliš nepotěšilo.

Večeře se chýlila ke konci, ale stále bylo co pít a tak jsme pokračovali – především s ruským fanklubem a Igorem ze slovenské penyi. Nakonec nás už pořadatelé vyháněli, přeci jen už bylo kolem jedné ráno.

Ve středu přišel na řadu již 39. Světový kongres penyí za účasti stovky fanklubů.

V první části hovořili především řekněme níže postavení představitelé, ale také Toni Guil, jehož proslovy jsou již legendární a jeho rétorika by podle mě vyhrála nejedny volby. Ve druhé části pak již dorazili ti nejvyšší představitelé FC Barcelony včetně viceprezidenta Cardonera a prezidenta Bartomeua.

Po úvodních proslovech, hlasování a několika videích přišlo na řadu také představení nových posil. Na pódiu tak dorazil Lenglet, Arthur, Malcom a Vidal, a s nimi také Eric Abidal. Každý z hráčů měl proslov v jiném jazyce – největší ohlas měl Arturo Vidal.

Byly rovněž předány různé ceny – ať už penyím slavícím 50 let nebo zakladatelům nového kotle na Camp Nou. Kongres skončil dalším proslovem Toniho Guila a také prezidenta klubu.

Následoval slavnostní oběd s úžasným hudebním doprovodem. A poté již pomalu cesta na Camp Nou na zápas s Bocou Juniors.

Fanoušků Bocy dorazily tisíce (i když asi je pravda, že řada z nich přímo v Barceloně bydlí). Ještě před zápasem měli průvod kolem Camp Nou a vytvořili úžasnou atmosféru.

Po cestě na místa jsem ještě naverboval nové členy do fanklubu a program mohl začít. Jak už to na Gamperu bývá, před zápasem probíhal na stadionu koncert a zajímavé doprovodné aktivity.  

Na stadion nakonec dorazilo 70 tisíc fanoušků. Nejprve proběhlo představení celé sestavy včetně realizačního týmu. Pak přišly na řadu proslovy – nejprve Valverde a pak už nový kapitán Lionel Messi. Ten si fanoušky získal hned vzpomenutím na bývalé legendární kapitány a poté zmíněním nedokončené práce v Lize mistrů – uvidíme, jak to nakonec dopadne a jestli LM bude opravdu taková priorita.

Zápas to byl od začátku skvělý a celou dobu se bylo na co dívat. Skóre otevřel po krásném gólu Malcom. Druhý gól přidal Messi. A i když ve druhém poločase měla velkou šanci i Boca, gól už přidala jen Barça, když si Rafinha nádherně vyměnil míč se Suarézem a poté přehodil brankáře. Na hřišti také čaroval mladý Puig, který si již nyní získal srdce většiny fanoušků.

Po zápase a předání trofeje pro nejlepšího hráče a samotného poháru jsme vyrazili do Grácie, kde zrovna probíhala Festa major – jedna z největších barcelonských akcí, kdy jsou ulice v Grácii nádherně vyzdobené, všude jsou kapely a pivo teče proudem.

Tímto festivalem skončil další výlet do úžasné Barcelony. Kde kromě oficiálního programu v podobě General Assembly a Světového Kongresu Penyí okořeněné skvělou slavnostní večeří a obědem s vedením klubu byla na programu řada památek a muzeí. A pak také zápas Barçy B, kde se mi splnil jeden z největších snů a setkal jsem se s legendárním Miguelim.

Závěrem děkuji Phoenicksovi za průvodcování po Vallcarce a společnost na Kongresu, a dále také Peterovi, Jozefovi, Igorovi a Gabriele ze slovenského fanklubu za společnost na oficiálním i neoficiálním programu tohoto již 39. Světového Kongresu penyí.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš “Migueli“ Škurek

Prezident

Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues