3-4-3: FUNGUJE TO?

Luis Mazariegos z portálu barcablaugranes.com nedávno psal o tom, zda by Barcelona neměla znovu přejít na hru se třemi obránci a v následujících dvou zápasech tomu tak bylo. Zamyslel se tedy nad tím, zda tato formace doopravdy funguje. A odpověď? Tak trochu.

Systém se třemi obránci vedl k výhře 2:1 nad Atléticem Madrid a debaklu 6:1, který si odvezl Sporting Gijón. Nebylo to ovšem jenom rozestavení 3-4-3, ale i návrat k formaci 4-4-2 v případě ztráty balónu. Proti Atletům se Sergi Roberto ze zálohy vracel na pravou stranu obrany a střední obránce se posunul více doleva.

Tuhle myšlenku zkoušel i Pep Guardiola s Philippem Lahmem v Bayernu Mnichov a Pablem Zabaletou v Manchesteru City. Lucho správně usoudil, že proti Los Colchoneros potřebuje výšku, proto upřednostnil Jérémyho Mathieua před Jordim Albou, kterého do hry neposlal ani po Jérémyho zranění a na plac se dostal Lucas Digne.

Jedním z hlavních úmyslů tohoto systému je získat o něco větší kontrolu nad středem hřiště a usnadnit Messimu jeho roli playmakera.

Ovšem vzniká tu i problém, kterého si snadno povšimnete. Žádný z útočících týmů nebude čekat na to, až se naši hráči vrátí do obranné formace. Sergi Roberto se při protiútocích často nestíhal vracet na svůj post a Piqué musel krýt i pravou stranu, což by mohlo vést k dírám ve středu obrany.

Při útoku jsme mohli v záloze vidět něco jako kosočtverec, ve kterém byl Messi na hrotu a Rafinha více na křídle, i když se to v konkrétních situacích mohlo měnit. Zvláště bez míče, kdy Rafinha byl pověřen i návratem zpět a bráněním, zatímco Messi měl volnost a mohl zůstat vepředu.

Roberto tedy hrál něco jako box-to-box záložníka, stejně jako Andrés Iniesta. Opět však z velké části šlo o obětování Iniestových předností. Zcela očividně mu tahle role neseděla a byl nahrazen Ivanem Rakitićem, i když je jasné, že lepším hráčem je Iniesta. Rakitićovi však tahle role sedí víc, takže to pro tým nebylo žádné oslabení.

Takže, jak to vlastně z celkového pohledu šlo? Vyhrálo se, ale výhra to byla vydřená. Ovšem vydřená proti velice těžkému soupeři, navíc na jeho vlastním stadionu.

Barcelona se se systémem potřebovala sžít, to je logické. Oproti prvnímu poločasu bylo v tom druhém vidět zlepšení, což bylo nejspíše díky tomu, že si hráči na svých pozicích byli jistější.

Někdo by mohl vyzdvihovat chyby, ke kterým došlo, ale konec konců, šlo o nedostatky v nové formaci nebo o něco jiného?

Tak například, obrana byla příliš otevřená, což musel hasit ter Stegen… ale nedocházelo k tomu už při formaci 4-3-3? Barcelona zcela neovládla střed hřiště i s jedním mužem v záloze navíc, ale nebyl to problém už v systému 4-3-3?

Oprávněně můžete kritizovat určité aspekty výkonu, ale v konečném součtu stál tenhle experiment určitě za to, zvláště když si uvědomíme, jak to dopadlo. Tým nehrál nijak úžasně při 4-3-3 a formace 3-4-3 nenapravila úplně vše, šlo však o velmi poutavý výkon.

Asi to nebudeme používat v každém zápase, ale v následujících týdnech nejspíš častěji, zejména pak ve finále poháru. Ani to nejspíš nerozptýlí všechnu kritiku, tým však potřeboval nějak probudit, nakopnout, minimálně co se psychické stránky týká.

Proti Sportingu šlo téměř o pravý opak. Je totiž těžké posuzovat, zda fungoval systém nebo zda šlo jednoduše o dobrý výkon proti ne tak hvězdnému soupeři.

Alba hrál ve tříčlenné defenzívě levého obránce, což svědčí o tom, že Lucho se hrozby ze vzduchu příliš nebál. Alba totiž ve vzduchu není žádný zázrak, ovšem jeho rychlost a výdrž jsou ohromným přínosem. Stačí si vzpomenout na zápas proti AC Milán před třemi lety. Tehdy hrál také ve tříčlenné obraně a při výhře 4:0 se dokázal zapsat i na listinu střelců.

Javier Mascherano nahradil Piquého na pravé straně obrany, Denis Suárez hrál levého záložníka a Rakitić nahradil Roberta napravo.

Tentokrát to vypadalo, že Busquets by se mohl vměstnat doprostřed obrany a Mascherano by se posunul na pozici pravého obránce. A dva křídelní hráči – Neymar a Rafinha – by se stáhli na pozice krajních záložníků, zatímco Luis Suárez a Messi by mohli zůstat vepředu.

Autor to vidí zcela jasně: tohle je formace alespoň na zápas proti PSG, ne-li na celou sezónu. 3-4-3 vedlo před dvěma lety ke comebacku proti AC Milán, když jsme v prvním zápase prohráli venku 2:0 a doma dokázali otočit na 4:0. Není to snad šance na zopakování podobného počinu?