DVA PŘÍKLADY HODNÉ NÁSLEDOVÁNÍ

Málokdy se stane, že se najde jednotlivec či tým, který by mohl sloužit jako příklad pro první tým Barcelony. Obecně vnímán jako nejlepší tým na světě je většinou tím příkladem právě A tým blaugranas. V téhle části sezóny, kdy Barcelonu čeká první zápas čtvrtfinále Ligy mistrů proti Juventusu, by však první tým nic nepokazil tím, kdyby pohlédl i na to, jak si vedou týmy v ostatních kategoriích. Řeč je o barcelonských ženách a Juvenilu A. Oba týmy už v Lize mistrů došly tam, kde by se rád dostal i Enriqueho tým a na jejich cestě lze najít pár poučných lekcí.

Začneme se svěřenci Gabriho Garcíi, tedy Juvenilem A. Bývalý záložník Barcelony vede tým U19 od loňska, ale napoprvé to nebyla nejhladší jízda. Řekněme, že byla celkem těžká a skončila zklamáním. Nicméně letos se zřetelně talentovanou skupinou hráčů se Gabrimu povedl působivý obrat k lepšímu. Ročníky 1998-1999 přicházejí pod jeho vedení na hranici dospělosti a Gabriho Juvenil A se zdá být týmem s nekonečnou šíří kádru. Nezáleží na tom, kdo chybí, náhradníci se vždy postarají o to, aby tým podával stále stejně dobré výkony.

Samozřejmě zde najdeme pár vycházejících hvězd. Nejprve tzv. Fantastická čtyřka ročníku 1998, do které patří kapitán Eric Montes, Marc Cucurella, Dani Morer a Carles Pérez. První tři jmenovaní se starají o obranu, zatímco Pérez kouzlí vepředu. Jordi Mboula narozený 1999 je také dobrým přínosem. Ačkoli je stejnou měrou schopen mít dlouhá frustrující období, dokázal už předvést pár záchvěvů čisté geniality. Ten, kdo by vám padl do oka, je Abel Ruiz. Nejmladší člen kádru je ve svých 17 letech jedním z nejvyhledávanějších útočníků Evropy. Barcelona odrazila konkurenci půlky Premier League a celé španělské elity, která jej chtěla z Valencie získat a mladíček svými výkony jen odůvodňuje celý ten humbuk kolem jeho jména. I když není tak produktivní, jak by si většina myslela, ve vápně je opravdový lišák, neúnavný dříč a střelec rozhodujících branek.

Parádní sólo Jordiho Mbouly

Jedním z těch, co spíše stagnovali, je kdysi senzačně slibný Seung-Woo Lee. Jihokorejec je nejspíše tím hráčem La Masie, kterého nejhůře postihl zákaz od FIFA. Tým však i přesto tolik neztratil, vždyť si minulý týden dokázal zajistit titul Liga División de Honor Juvenil ve své regionální skupině už v předposledním zápase. Jejich největší úspěch je však na evropské scéně, kde La Masii znovu zajistili dobré jméno. Po dvou dramatických obratech (v nejlepší šestnáctce proti Borussii Dortmund a ve čtvrtfinále proti Portu) si zajistili lístky do dubnového semifinále UEFA Youth League v Nyonu. Gabriho svěřenci se pokusí napodobit úspěchy Munira El Haddadiho a spol. ze sezóny 2013/14. Tým Jordiho Vinyalse tehdy opanoval vůbec první ročník Juniorské Ligy mistrů po finálové výhře 3:0 nad Benficou.

Letos na Juvenil A čeká v semifinále Salzburg a pokud to tak štěstěna bude chtít, ve finále možná uvidíme první El Clásico (Real Madrid se v druhém semifinále utká s Benficou). Konec sezóny se pro Juvenil rýsuje jako jeden z těch strhujících, čeká je totiž ještě národní finále Copa de Campeones (šampionát mistrů jednotlivých juniorských lig) a také Copa del Rey.

Juvenil A slaví ligový titul

Tým, který na domácí scéně tolik úspěchů nemá, jsou barcelonské ženy. Svěřenkyně Xaviho Llorense však ještě nic nevzdávají, konec konců, nedávno dokázaly napsat jednu z největších pohádek v historii ženské Ligy mistrů. Minulý týden vyřadily velice oblíbený Rosengard, švédský tým, za který kope i jedna z nejvýznamnějších hráček ženského fotbalu, brazilská hvězda Marta. Poprvé v historii klubu tak ženy Barcelony postoupily do semifinále.

Rozměry tohoto úspěchu pochopíme jen tehdy, když se na něj podíváme z širšího kontextu. Dalšími postupujícími jsou i ženy Manchesteru City. Jedinou zásadní poznámkou je, že šejkové vlastnící klub napumpovali své petrodolary i do ženského týmu. Tým, který do roku 2014 nevyhrál nic, má nyní na kontě 5 titulů (4 domácí a jednu Ligu mistrů). City jsou tak bohatí, že si mohli dovolit podepsat záložníci Carli Lloyd, reprezentantku USA, která v roce 2016 získala Zlatý míč.

Rozdíl mezi Citizens a Barcelonou je, že blaugranas pod dlouhodobým až otcovským vedením Xaviho Llorense, který mimo jiné trénoval Messiho v La Masii, na domácí scéně vždy dominovaly. Ženský fotbal ve Španělsku ve svém rozvoji v porovnání s Anglií, Francií, Německem, Švédskem či USA hodně zaostává. Barcelona však vždy vychovávala nejlepší hráčky a doplňovala je stejně dobrými posilami.

Jenni Hermoso, Alexia Putellas, Marta Torrejón, Andressa Alves a Line Røddik se dostaly na seznam kandidátek na nejlepší jedenáctku loňského roku

Okolnosti se však změnily. Další celky jako Atlético Madrid či Athletic Bilbao se rozhodly do svých ženských týmů zainvestovat. Hvězda Barcelony Marta Corredera byla přetažena k rojiblancos, zatímco záložnice Virginia Torrecilla a Vicky Losada odešly do lepších lig ve Francii a Anglii. Bývalá kapitánka Losada se naopak vrátila, Barcelona však ve Španělsku čelí tvrdé konkurenci.

Pozornost se tak obrátila na úspěch v Evropě. Llorens zvládl udržet jádro španělských reprezentantek v čele s Martou Unzué, neteří Juana Carlose Unzuého a dcerou jeho bratra Eusebia, který řídí cyklistický klub Movistar. Kapitánka Marta Unzué ztělesňuje ducha týmu: tvrdou dřinu a obětování se pro tým. A právě díky tomu dokázaly blaugranas vyřadit Rosengard a postoupit do semifinále, ve kterém je čeká francouzský velikán Paris Saint Germain.

Samozřejmě, že ženám trochu pomohly i nové posily. Ženský fotbal zrovna zažívá éru francouzské dominance, např. loni Ligu mistryň vyhrál Lyon s hvězdami posetým týmem. Barça v loňském létě chytře lovila právě ve Francii a podepsala útočnici a brazilskou reprezentantku Andressu Alves z Montpellieru a dánskou stoperku Line Roddik z Lyonu. I přes nesporný vliv nových tváří se tým vždy nejvíce spoléhal na svého vlastního Andrése Iniestu, tedy Jenny Hermoso.

Po urputném boji jako o život v dvojzápase s Rosengardem se Llorensovy svěřenkyně chystají na pomstu za loňské vyřazení, které mělo na starosti právě PSG. Povaha barcelonských žen zajistí, že se za žádnou cenu nevzdají bez boje. Takový způsob uvažování by mohli převzít i svěřenci Luise Enriqueho až se budou pokoušet stát se třetím barcelonským týmem, který postoupí do semifinále Ligy mistrů.

Jedná se o překlad analýzy Savvase Marcoua, redaktora portálu totalBarca.com.