ABIDAL O ŽIVOTĚ PŘED, BĚHEM A PO PŮSOBENÍ V BARÇE

Éric Abidal podepsal smlouvu s Barcelonou v létě 2007 a deset let po tom, co si podpisem s katalánským gigantem splnil životní sen, odhalil nový ambasador FC Barcelony několik nových detailů ohledně své kariéry.

29. června to bylo přesně 10 let ode dne, kdy Éric Abidal přestoupil do Barcelony z Olympique Lyon. Deset let poté se Francouz stal novým ambasadorem klubu a patří mezi nejváženější postavy jeho nedávné historie. Své postavení si vysloužil svou pracovní morálkou a předváděnou kvalitou na hřišti, stejně tak svým bojovným duchem a osobním kouzlem na hřišti i mimo něj. V rozhovoru pro oficiální klubový portál se ohlíží zpět ve své kariéře a vysvětluje, jak už za mlada toužil po tom stát se hráčem FC Barcelony.

"Můj otec byl velkým fanouškem Diega Maradony, měl ho hrozně rád. Ukazoval mi videa, když zde hrál a ta mi uvízla v paměti. Když jsem se stal profesionálem, Barcelona byla vždy jedním z mých hlavních cílů."

Jeho sen se stal skutečností v létě 2007, ale klub jej kontaktoval již o rok dříve, což i sám Éric potvrdil. Zde si můžete přečíst několik dalších pasáží z rozhovoru:

O příchodu do Barcelony

"Přizpůsobit se na život zde nebylo jednoduché. Nejprve jsem se musel naučit jazyk a pak si zvyknout na rozvrh. Obědy jsou zde později a zápasy mohou začínat v 10 večer, zatímco ve Francii jsou v tuhle dobu už téměř všechny dohrány."

O Guardiolovi

"Pep nás toho hodně naučil. Naučil mě být na hřišti klidný, ale zároveň pozičně chytrý ... Tréninky byly někdy opravdu náročné, když jste museli čelit Xavimu, Messimu a Iniestovi v jednom týmu."

O velkých zápasech

"Clásica byla vždy jiná. Výhra 6:2 byla úžasným výsledkem, ale co si nejvíc pamatuji, byl týmový duch: pracovat jeden za druhého a naši hvězdní hráči dělali rozdíl."

K semifinále s Chelsea: "Iniesta, hráč, který nikdy nestřílí, vypálil a trefil šibenici. Finále jsem zmeškal, ale jedná se o týmový sport."

O své nemoci

"Když mi diagnostikovali tu nemoc, říkal jsem svým spoluhráčům, ať si nedělají starosti. Potřebovali dělat svou práci a já mohl být zpět ještě před koncem sezóny. V mé mysli bylo nejdůležitější to, abych se uzdravil a pak se vrátil na hřiště."

O zvednutí ušatého poháru: "Carles Puyol mi řekl, ať si vezmu kapitánskou pásku, protože si ji zasloužím. Říkal, že mluvil s týmem a trenéry a že všichni souhlasí. Nesouhlasil jsem, ale on mě přesvědčil. Pamatuji si zvednutí trofeje, ale ne tu atmosféru, byl jsem ve své vlastní bublině."

O ukončení kariéry

"V mé mysli mě žádné zranění či nemoc nemohlo zastavit od toho, abych šel na hřiště. Musel jsem skončit, protože jsem byl unavený, ne kvůli jakékoliv nemoci. Říkali mi, že riskuji opětné zhoršení a já se pomalu snažil být na tom lépe. Moje žena chtěla, ať po Barçe skončím, ale teď už mi rozumí. Věděl jsem, že jsem schopný hrát ještě několik dalších let."

O oblíbených vzpomínkách

"Nejlepší vzpomínkou na mé působení zde je, když jsem zvedl ligovou trofej s Titem. Také poslední zápas, co jsem zde odehrál, když jsem mého bratrance mohl vzít doprostřed hřiště. Zasloužil si to. Tleskala mu spousta lidí a myslím si, že přesně o tom Barça je. Víc než klub, víc než rodina."

Celý rozhovor naleznete zde.