JAK SI MESSI A RONALDO PORADÍ JEDEN BEZ DRUHÉHO?

Messi se sice o rivalitě mezi ním a Ronaldem nikdy moc nevyjadřoval, jeho portugalský sok však už jednou přiznal, že jej argentinský mág inspiroval k lepším výkonům. Jaký vliv bude mít Ronaldův odchod ze Španělska na oba hráče?

Už tak dlouho sledujeme na španělských i evropských hřištích souboje dvou největších hvězd dnešního fotbalu - Lionela Messiho a Cristiana Ronalda. A s tím, jak se blíží nová sezóna, nám začíná docházet, že tenhle souboj už v El Clásicu neuvidíme. A to nejspíše zamrzí nejednoho příznivce, příležitostného fanouška, či kohokoliv, kdo se o fotbal aspoň trochu zajímá.

Kdoví, jaký vliv to bude mít na samotné hráče.

Ronaldo otevřeně přiznal, že jej rivalita s Messim nutila posunovat se neustále dál. "Nedívám se na něj jako na rivala, ale jako na člověka," vyprávěl ve svém dokumentárním filmu. "Vidím ho jako někoho, kdo ze mě dělá lepšího hráče a já dělám lepšího hráče z něj."

Messi se však k této věci vyjadřuje jen velmi vzácně, což je dost možná způsobeno i výchovou v barcelonském systému. V La Masii a pod slavným heslem "Mes qué un club" je pro Barcelonu vždy na prvním místě tým.

Real Madrid si hvězdy nepotřebuje vychovávat, královský klub si je kupuje. A zrovna u Ronalda to vždycky vypadalo, že do Madridu patří - v bílém dresu, jako střed pozornosti, na který se upínají zraky celého světa.

"Sportovec může využít výkony rivala k tomu, aby si stanovoval cíle a pracoval na nich," říká Dan Abraham, sportovní psycholog Bournemouthu a anglického rugbyového týmu.

"Ronaldo mohl sledovat Messiho a vidět v průběhu sezóny jeho výborné výkony . To jej vedlo k myšlence: 'OK, Messi dal góly, já chci dát deset, takže musím na tréninku udělat to a to, abych to dokázal.'"

"Messi vyrostl v La Masii a v Barceloně. Tam mají velice výjimečnou kulturu, kdy dokážou vypěstovat týmovou mentalitu. To je zcela unikátní. Klidně to mohlo být tak, že Messi ovlivňoval Ronalda, ale Ronaldo Messiho nikoliv."

Tito dva však za poslední dekádu udělali ze španělské soutěže tu nejatraktivnější na světě a jsou skoro až zodpovědní za to, jak se z Barcelony a Realu stali přední světové velkokluby, na které jen tak někdo nemá.

Nezměrnost toho, co Ronaldo a Messi vyvolávali, se už nikdy nebude opakovat. Nejen, že jsme mohli sledovat jedny z nejlepších hráčů, co kdy běhali po trávnicích, oni navíc nastupovali v dresech nesmiřitelných rivalů, možná těch největších, jaké sport viděl. A to v časech, kdy se Real s Barcelonou přetahovali o to, kdo bude nejlepším klubem na světě.

Není pochyb o tom, že v přímých duelech je na tom líp Messi s Barcelonou. Proti Ronaldově Realu nastoupil v 18 ligových utkáních a 10 z nich vyhrál, Ronaldo vyhrál pouhé 4. Argentinec si navíc v těchto zápasech připsal 12 branek, Ronaldo 9.

Celkově Messi vyhrál 16 z 35 zápasů, ve kterých kdy proti portugalskému střelci nastoupil. Ronaldo byl na straně vítězů pouze desetkrát.

Barça měla nepochybně silnější, konzistentnější tým během tohoto téměř 10 let trvajícího souboje. V domácí soutěži vyhráli mnohem víc titulů, což je vhodný ukazatel k porovnání konzistence. Ronaldo se však nenechal zahanbit a promlouval hlavně na evropské scéně. V Lize mistrů si připsal 121 branek a výrazně tak přispěl ke čtyřem triumfům Realu Madrid.

I díky tomu za posledních pět let vyrovnal nepříznivou bilanci 4 ku 1 v počtu Zlatých míčů, a to jsme ještě nezmínili výhru Portugalska na Euru 2016. Je potřeba si však přiznat, že dny, kdy Ronaldo dokázal překonávat Messiho, se pomalu krátí.

Když proti sobě Barça s Realem nastupovali, ať už v lize, španělském poháru či v Lize mistrů, vždycky se nejvíc pozornosti upínalo právě na tyto dva. Bude chvilku trvat, než si zvykneme na to, že tomu všemu je konec. El Clásico bude samozřejmě i nadále zcela výjimečné, už nikdy však nebude stejné.

Messiho Barcelona a Ronaldův Real nám dával všechno - největší škoda možná je, že se nikdy neutkali ve finále Ligy mistrů. To by byla panečku podívaná.

Nicméně, výhry ve finále jsme zažili, byli jsme svědky i rozhodujících utkání v lize či soubojů na mezinárodní scéně. Messiho oslava po popravě Realu v nastaveném čase na Bernabéu byla ikonická. Ronaldovi však netrvalo dlouho, aby odpověděl na Camp Nou. Přesně k těmhle momentům by nikdy nedošlo, kdyby tu tihle dva nebyli.

Každý jeden hráč v jedenáctičlenném týmu by měl teoreticky nést 9,09% zodpovědnost a vytížení. Messi s Ronaldem to však ve svých týmech často až několikanásobně převyšovali, nejen svými góly, ale už jen svou přítomností. V přímých soubojích a v celých 9 sezónách, kdy proti sobě nastupovali, dávali svým týmům extra výhodu. Do každého zápasu naskakovali se závanem osudu: s předtuchou a přesvědčením, že každý z nich může svými schopnostmi rozhodnout.

El Clásico bezpochyby přišlo o trochu napětí po odchodu Pepa Guardioly a Josého Mourinha. Stále tu však byli Ronaldo s Messim - a tomu je navždy konec. Už to nikdy nebude jako dřív - pro nás diváky, ale ani pro Messiho a Ronalda.

Ronaldův Madrid dělal Barçu lepší, Messiho Barça dělala lepším Real Madrid. To samé můžeme říct i na individuální úrovni o obou hráčích, kteří za posledních 10 let nepustili nikoho jiného k zisku Zlatého míče. Kdoví, jestli by dosáhli stejných úspěchů, kdyby tu jeden z nich nebyl.