ÉRA LUISE ENRIQUEHO KONČÍ

Alespoň si to myslí Max Mthiyane, redaktor z portálu totalBarca.com. Přinášíme vám překlad jeho pohledu na současnou situaci Barcelony a argumenty, kterými podporuje své tvrzení.

Tenhle projekt skončil. A jeho konec přišel výbušnou formou. 

Tím nenaznačuji, že by Luis Enrique selhal. Spíše naopak. Když to pojmu celostně, šlo o ohromný úspěch. Období tří sezón, ve kterých se nejprve získalo treble a poté double, nemůže být nikdy považováno za neúspěch. I tak je ale toto období u konce a nyní je čas na změnu.

Po většinu jeho funkčního období se bez ohledu na jeho skutky Luchovi nedostávalo patřičného uznání, které by si zcela zasloužil. Ve chvílích, jako je tahle, je snadné dívat se na celé éry jako na neúspěchy. Nesmíme však nikdy zapomenout, kde klub byl, když Lucho přišel a kde se nachází dnes. V nejširším slova smyslu bylo Luchovým cílem obrátit list po Pepu Guardiolovi a posunout klub vpřed, a to díky inovacím. Náš klub měl od Pepova odchodu kocovinu a Tito Vilanova i Tata Martino se snažili zachovávat Pepovy struktury a jeho odkaz. Když přišel Lucho, byl pověřen úkolem činit exekutivní rozhodnutí – a většina těchto rozhodnutí byla správná. Nicméně, pokud někdy nastal čas na kritiku, pak by to mohlo být teď.

Když zajdeme do detailů, jediným selháním Luise Enriqueho bylo vyřazení v semifinále Ligy mistrů od Atlética Madrid. Panovala obecná shoda, že tým dostihlo naprosté vyčerpání a Lucho ukázal, že si je touto skutečností jistý, když si v létě pořídil nové dílky do své skládačky. Chtěl si tím zajistit, že jeho tahouni budou na příští podobnou překážku fyzicky připraveni. Věřil totiž, že únava jako jediná dokáže zastavit MSN, protože oni jsou přece nezastavitelní, že jo? Autor se už dříve zmínil o tom, že pokud budeme předstírat, že naší jedinou překážkou je únava, pak je to nejen chyba, ale především nedostatek respektu k našim soupeřům. Nenechme se zmýlit, Messi, Neymar a Suárez jsou nezastavitelní – ale jen pokud jim poskytnete určitý plán, základnu pro jejich úspěch.

„Co je znepokojující, je všeobecná arogance culés, kteří pevně věří, že ti tři chlapi jsou opravdu nezastavitelní, ať už se děje cokoliv.“

-22. září 2016

Už celé měsíce jsme svědky zápasů, ve kterých sledujeme slabé výkony (díky neúnavnému tlaku našich soupeřů, čímž nás na dlouhou dobu účinně uzamknou na naší polovině), ale které pro nás nakonec dopadnou dobře, často díky genialitě MSN. Takovéto zápasy jsou díky příznivému výsledku prostřednictvím memů a superlativ lehce zapomenuty – každý z nás určitě narazil na titulky „Messi terorizuje soupeře“ nebo „Messi zakroutil přímý kop z velké vzdálenosti.“ Často tyhle zápasy odbýváme a ignorujeme fakt, že jedinou příčinou naší výhry je individuální genialita sama, ne řešení problému.

Bulvární tisk žije z extrémů a napíše cokoliv, co se prodá. To znamená, že většina článků, které čteme, jsou pouhým zjednodušením „highlightů“. Přímý kop. Velkolepý vyrovnávací gól. V podstatě podle bulváru tým vyhrává jenom díky svým útočníkům a prohrává kvůli nějaké do očí bijící chybě obránců. Máme nejlepší útočníky na světě. A naši obránci patří mezi ty nejlepší na svých pozicích. Takže když za to nemohou oni, kdo tedy?

Díky svému stylu hry bude náš tým vždy náchylný k tomu, že dostane nějaký ten gól. Věříme v naši asertivitu a podstupujeme rizika, což vede k tomu, že čas od času nastane chvíle, kdy se nám to riziko vymstí. Proto nemůžeme všechnu vinu házet jen na obránce. Nikdy nebudou tím typem „alá José Mourinho“, který se zatáhne hluboko na své polovině. Místo toho raději rozehrají míč zezadu nebo budou vysoce napadat, čímž se vystaví obrovskému riziku. Pokud tyhle prvky nejsou dobře zvládnuté, vede to k podobným chybám jako jsme viděli proti Paris Saint Germain. Pokud ale vyloučíme náš útok i obranu, kdo potom může za naše problémy?

Naše záloha.

Upozorňování na tuhle oblast jako na doširoka rozevřenou slabost už začání být vyčerpávající. Po nedávném výkonu v Copa del Rey náš autor psal o tom, jak silný soupeř může odhalit systémové chyby v naší záloze. A nešlo jen o jeden příspěvek. Pro ty z vás, kteří nemají čas číst tyhle články, to zjednoduším: Luis Enrique hodil Sergia Busquetse pod autobus.

„Lucho neřešil kritické problémy, které vyplynuly na povrch v loňském čtvrtfinále Ligy mistrů proti Atléticu Madrid, o našem jediném selhání minulé sezóny. Luchovi muži jednoduše nemají řešení k neúnavnému a vysokému pressingu, který je dotažen k dokonalosti.“

-6. ledna 2017

Kolik z nás bylo při tom, když Busi v sezóně 2008/2009 zazářil (ruce nahoru)? Pamatujete si, jak zapadl tak snadno, až jsme si lámali hlavu nad tím, kdo tu byl před ním (Yaya Touré)? Jestli Xaviho rolí bylo dirigování, Busiho role spočívala v zabezpečení pořádku stejně jako poslání být pánem hry. Vždycky věděl, kdy zrychlit tempo hry a kdy naopak zpomalit. I když byla jeho role podobná té Xaviho, nikdy nezahrnovala dirigování či úkol být sám sebou. Busi měl svou vlastní specifickou roli a vybudoval si v ní pověst toho nejlepšího na světě.

Po Xaviho odchodu dostal Busi více zodpovědnosti, což zahrnovalo hromadu práce, kterou měl původně na starosti Xavi. I Andrés Iniesta byl Luchem zaúkolován, aby převzal hlubší roli, a pomohl tak Busquetsovi zaplnit díru po Xavim a dirigovat hru. A to bylo Enriqueho zásadní chybou. Iniesta ani Busquets se v těchto rolích nikdy nespecializovali, nemají proto potřebné schopnosti.

Andrés Iniesta nikdy nebyl a ani nebude záložníkem, který se nachází v hloubi pole a je schopný dirigovat hru po způsobu Xaviho. Je důležité podotknout, že to neznamená, že je Iniesta špatným hráčem. Ve španělském fotbale se stal ikonou a vysloužil si srovnávání s těmi nejlepšími na své pozici – s hráči jako je Zinedine Zidane. Tohle jednoduše není jeho pozice. Všichni jsme si všimli, že Iniesta je playmakerem, který je na své nejlepší úrovni, když dribluje více vepředu, dokonce je schopný zahrát i levé křídlo. Nemluvě o tom, že jeho současná pozice je nejednoznačná. Iniesta má za úkol dirigovat hru z hloubi pole a zároveň má podnikat útočné výpady. A to jsem ještě nezmínil, že André Gomes, nebo jakýkoliv jiný Iniestův parťák v záloze, se také pouští do útočných nájezdů, které někdy vedou až do pokutového území. Obránci si uvědomili, že soustředit se hlavně na Messiho, Neymara a Suáreze je zbytečné. Bohatě stačí houževnatě tlačit na každého záložníka, obránce a brankáře, aby se míč ani nedostal z obrany a když se nám to podaří, je to jen v malé rychlosti. Jde o starou taktiku, která se používala za éry Pepa Guardioly a s odchodem Xaviho je o to komplikovanější ji překonat.

 

Xaviho genialita spočívá ve schopnosti řešit prakticky každou situaci. Když je tým pod tlakem, může udělat svou slavnou otočku nebo rozjet řetězec naprosto přesných přihrávek z hloubi pole, které dokáže rozdat jen on. Bylo jeho zodpovědností řešit podobné situace, k čemuž mu dopomáhal Sergio Busquets. Role Andrése Iniesty spočívala v propojení zálohy s útokem až když se míč dostal z pod tlaku. Dnes, na sklonku své kariéry, je Iniesta žádán, aby převzal úlohu Xaviho – roli, na kterou se nikdy nespecializoval. Lucho také kompletně předělal roli dalšího záložníka, kterou zaujímá Ivan Rakitić, Rafinha nebo Gomes. V téhle roli nyní operuje běhavý hráč, jehož úkolem je neúnavně běhat a odvádět špinavou práci. Ani jeden z těchto hráčů není odborníkem na řešení krizových situací a nemá techniku ani dovednosti k tomu, aby se vypořádal s vysokým tlakem – často jsme svědky toho, že jejich dotek s balónem je příliš silný, nebo že po obdržení přihrávky následuje ztráta míče. Tyto dva faktory dostávají Sergia Busquetse pod ohromný tlak. Nejen kvůli jeho vlastním povinnostem, ale také kvůli zaskakování Iniesty při jeho nedostatcích v hloubi pole a kvůli prakticky neexistujícímu řešení problémů, které by měl nabízet třetí záložník. To znamená, že Busquets neustále nese tíhu tří hráčů sám. A tahle záležitost se dere na povrch po celou dobu Luchova působení.

A proti PSG to bylo zřetelné víc než kdy jindy,

1. ukázka: Druhý gól PSG (po Di Mariově přímém kopu)

Zde můžeme vidět vrtošivého Marca Verattiho (více o něm později) s míčem a Sergia Busquetse vmáčknutého mezi Gerarda Piquého a Samuela Umtitiho. Iniesta bez zájmu sleduje Verattiho, který se vrhá do hlubin oceánu otevřeného prostoru v naší záloze. Mnozí pohlédnou na Busquetse a začnou se ptát „proč netlačí na Verattiho a nekryje prostor před ním?“ Špatně je zde to, že Busquets je v záloze přečíslený a nezbývá mu než držet pozici, kterou právě drží, protože jinak by se okamžitě otevřel prostor pro Edinsona Cavaniho a další – je v zemi nikoho. Nemluvě o Gomesovi, kterého na záběru ani není vidět. A Iniestova přirozená role je být tvůrcem hry, operovat v přední části hřiště a jak už bylo zmíněno, jeho nynější role v týmu je nejednoznačná. To vysvětluje jeho postavení. Busquets byl v podstatě vržen pod autobus. Tohle schéma se v letošní sezóně opakuje už celé měsíce a při třetím gólu, kdy Di María střelu z dálky nádherně zakroutil do brány, tomu nebylo jinak.

2. ukázka: Třetí gól

Busquets bez pomoci od Iniesty či Gomese, opět vržen pod kola autobusu. Potřebujete další důkaz?

3. ukázka: Čtvrtý gól

V tomto případě Busquetse nejde vidět, Iniesta ležérně vyklusává zpět a Rafinha je bez šance na pokrytí útočícího hráče. Tyhle systémové chyby vytvořil Luis Enrique. Někdo může obviňovat Iniestu, protože jaká je jeho role? Měl by zůstat více vzadu, protože tohle je jeho nová „pozice“ (pomoci Busquetsovi dirigovat hru)? Nebo by měl pokračovat ve výpadech vpřed jako tvůrce hry, což bylo odjakživa jeho náplní práce? Odpověď je nejednoznačná. Buď mu dal Lucho záměrně pokyny k tomu, aby plnil obě role nebo Iniesta tak úplně nerozumí jemným rozdílům při hraní role dirigenta, který je staženější do hloubi pole – nebo hůř, obojí. Naši obránci jsou v takovýchto situacích bez šance.

Co by měl Iniesta dělat proti hráčům jako je Marco Veratti, kteří v roli hráče staženějšího více do hloubky pole vyrůstali? Je absolutně bez šance. Iniesta byl na své pozici playmakera nejlepším na světě, ale existuje spousta hráčů, kteří kolem něj mohou v hloubi pole běhat kolečka. To je však chyba Luise Enriqueho, protože nikdy doopravdy nenahradil roli, kterou zastával Xavi. Není tím myšleno, že by měl najít dalšího Xaviho, což by byla marná snaha, ale pokud chtěl záložníka rozehrávajícího z hloubky pole, neměl vůbec očekávat, že Iniesta zvládne všechny ty jemné rozdíly, které tato pozice vyžaduje.

„Hráči jako Marco Veratti, Toni Kroos, Thiago Alcántara, İlkay Gündoğan a dokonce i mladičký Youri Tielemans jsou příklady hráčů, kteří se na tuhle roli specializují. A tohle se stalo Busquetsovou zkázou – totiž že od chvíle, kdy Xavi opustil klub, byl donucen nést břemeno, které je příliš těžké na to, aby jej nesl sám bez pomoci specialisty."

- 9. října 2016

Nezdá se vám ironické, že jsme čelili zrovna Verattimu? Nejen, že zvládl neutralizovat Iniestu tím, že na něj tlačil při každém doteku s míčem, ale dokázal také dirigovat hru z hloubky pole, rozdával míče dlouhými pasy, posílal krátké průnikové přihrávky a když bylo potřeba jít do souboje, byl vždy připraven – předvedl hru, kterou je schopen zahrát pouze a jenom hráč, který na jeho pozici hraje po celou svoji kariéru.

Veratti předvedl výkon, kterým zanechal dojem a vysloužil si tím, že jeho jméno je spojováno s nahrazením Iniesty. Pokud se nechcete dívat na celé video, stačí přejít na čas 3:59, kdy uvidíte, jak velké má Iniesta nedostatky při hře hluboce zataženého záložníka. Jeho dovednosti se hodí v předních částech hřiště, ale tak blízko vlastní branky je to až sebevražda.

Tenhle projekt skončil. Ne proto, že selhal, ale protože se zdá, že Luis Enrique udělal vše, co mohl. To, že výše zmíněné chyby jsou tak jasné, ale po celé měsíce se neřešily, o něčem vypovídá. Buď Lucho na hře nevidí nic špatného, došly mu nápady, nebo nevěří, že bychom měli talent, který by to byl schopný napravit. Jak si řekneme za chvíli, v případě poslední možnosti by se mohl mýlit. My máme hráče, který by dokázal odvést stejnou práci jako Veratti. Nebo spíše, měli jsme.

 

Sergi Samper je hráčem, který se od Marca Verattiho příliš neliší – co se týká stylu hry. Nicméně, Luis Enrique na rozdíl od svých předchůdců nevěří na pomalé zapracovávání talentů z La Masie a upřednostňuje spíše hostování. Běhá mi mráz po zádech, když si představím, kde by teď asi Sergio Busquets byl, kdyby jej Guardiola poslal na hostování do některého z menších týmů, jehož manažer, který jej na hostování chtěl, by v půli sezóny dostal vyhazov a na jeho místo by přišel někdo, kdo by o Busiho rozvoj neměl vůbec žádný zájem. Pravdou je, že s řadou našich nejslibnějších talentů se zacházelo právě tímto způsobem. Gerard Deulofeu, Alen Halilovic, Adama Traoré…jen pro připomenutí jména některých z nich. Jasně, Denis Suárez je světlou výjimkou. Ale co se stalo s myšlenkou zapracovat hráče do našeho týmu a umožnit jim dokázat své kvality? Takhle jsme objevili hráče jako jsou Busquets a Pedro Rodríguez. A to jsem nezmínil Thiaga Alcántaru, který dostal několik sezón. I takový Gerard Piqué dostal po svém návratu z Manchesteru United šanci prokázat své schopnosti, a nakonec převzal místo po Rafa Márquezovi. To neznamená, že by měl Sergi Samper hrát místo Iniesty, ale když se podíváme na náš kádr, máme v něm tři hráče s úplně stejným profilem – Rakitić, Gomes a Rafinha (a pořád ještě je tu i Sergi Roberto). Nedávalo by snad smysl přidat k našim schopnostem větší rozmanitost? Namísto hostování Sampera, nebylo by smysluplnější ponechat si jej a využít jeho dovednosti, když budou potřeba? Vše, co by Lucho potřeboval udělat, je pohlédnout na příklad Guardioly a na to, jak udělal z Busquetse regulérního člena základní sestavy na úkor Yayi Tourého. Nasazoval jej do zápasů, které vyžadovaly vysokou úroveň dovedností a taktických znalostí, nejprve sérií působivých třicetiminutovek až se nakonec Sergio Busquets stal jedním z nejlepších hráčů na svém postě. Thiago, i když hrál po Xavim až druhé housle, začínal pod Pepem také v celé řadě zápasů. Pedro se do týmu dostal po svém a dokázal, že je lepší volbou než Thierry Henry. Argument, že „Samper by neodehrál dostatek minut,“ jen stěží obstojí. Přinejmenším by dostal šanci prokázat své kvality, stejně jako výše jmenovaní.

Potřebujeme nový, čerstvý start. Hodně se spekuluje o tom, kdo by mohl být naším novým manažerem, pokud by Lucho dostal vyhazov. Důležité je, že jeho projekt nevnímáme jako selhání. Pravdou je, že všechny projekty jednoho dne skončí a je potřeba je nahradit. Velká část kritiky, kterou Lucho snáší, je po tom všem, co klubu tento muž dal, projevem neúcty. Třebaže jeho projekt nebyl dokonalý, kdo by si troufal tipovat, že vyhraje treble a double v prvních dvou sezónách svého působení? Lucho odvedl skvělou práci. Ale my potřebujeme něco nového. Potřebujeme nového manažera.